Válka vždy nevratně poznamená nejen místo, které je jí zasaženo, ale především lidi, jež zde žijí. Příběhy jednotlivců a rodin ovšem málokdo zná, přitom hrůzy války i poválečného období mohou ovlivnit celé generace. Jeden z takových osudů zachycuje román Kateřiny Tučkové, Vyhnání Gerty Schnirch, jímž se inspirovali filmaři a vznikl dvoudílní televizní film GERTA SCHNIRCH.
Film GERTA SCHNIRCH, který byl natočen v mezinárodní spolupráci České televize, společnosti Negativ, HBO a Arte, se řadí k nejvýraznějším titulům dramatické tvorby České televize. Diváci jej budou mít možnost zhlédnout již 4. února 2026 na streamovací platformě HBO Max a 8. února 2026 na HBO. Česká televize jej pak do vysílání zařadí na podzim 2026. Tento dvoudílný film je součástí dlouhodobé snahy otevírat složitá témata českých a evropských dějin prostřednictvím silných osobních příběhů.
Životy jednotlivců na pozadí historických událostí
Příběh sleduje osud ženy vyrůstající ve smíšené, česko-německé rodině, která je navzdory vlastní nevině poznamenána nacismem, poválečným násilím i kolektivní vinou. Vyprávění se soustřeďuje na intimní zkušenost ženy, která se ocitá v soukolí dějin, vyhýbá se zjednodušujícím soudům. „Příběh Gerty Schnirch vnímáme jako důležitý příspěvek k porozumění naší minulosti. A ač se snažíme o nasvícení tragických historických událostí i z jiného než léta přijímaného úhlu pohledu, náš příběh není o velkých dějinách, je o právu jedince na život, je o lidské důstojnosti, schopnosti empatie a také o uchování kolektivní paměti. A to jsou hodnoty, které jsou pro Českou televizi jako instituci veřejné služby zásadní,“ uvádí kreativní producentka České televize Tereza Polachová.
Autorka knižní předlohy se nechala inspirovat skutečnými událostmi, jako tzv. brněnský pochod smrti, a do válečného a poválečného období zasadila příběh dívky, vyhnané ze svého domova. Filmové zpracování se samozřejmě od knihy trochu odchyluje, neboť spletitý příběh je nutné vměstnat do pouhých dvou dílů. „Vždy je nejtěžší rozhodnout, co v příběhu nechat a co ne a nejlepší je hned na začátku na knihu zapomenout. Od začátku jsem říkal, že se snažím svým spoluscenáristickým přispěním napsat té knize milostný dopis,“ uvedl režisér Tomáš Mašín. Scénárista Ondřej Gabriel k tomu dodává: „Měli jsme na co navazovat, neboť autorkou původního scénáře je Alice Nellis a z toho jsme vycházeli. Ono platí, že scénárista má být loajální příběhu a filmu, nikoliv knize, takže v některých chvílích jsme museli něco vynechat a upravit. Zároveň jsme se snažili dostát požadavku Alice Nellis, aby vyznění příběhu bylo smíření, naděje a odpuštění.“
Dlouhá cesta, která stála za to
Vzhledem k tomu, že cesta od prvotního nápadu ke skutečnému natáčení byla dlouhá, začala již před deseti lety, bylo třeba, aby se dokončení filmu ujal někdo jiný. Alice Nellis měla v té době jiné závazky a svou práci tedy přenechala Ondřeji Gabrielovi a Tomáši Mašínovi s tím, že je pro ni nejdůležitější, aby film vznikl. Kdo někdy těžce nese zásah do svého díla, jsou spisovatelé, ovšem Kateřina Tučková to má jinak. „Nikdy jsem nevyhlížela za horizont tohoto díla. Pokud udělám poslední tečku, jsem s tím naprosto srovnaná, pak už je to život toho díla a jeho čtenářů a já se ponořuji do dalšího příběhu. Tady musím říct, že ve chvíli, kdy jsem dokoukala první díl minisérie, neubránila jsem se slzám. Přesto, že jsem si myslela, že už se mě to tak trochu netýká a už jsem to pustila, v té chvíli mi vlastně došlo, že jakési lehké napětí jsem v sobě přeci jen měla a ve chvíli, kdy končil ten první díl, uvědomila jsem si, že ze mě všechno spadlo. Ten příběh jsem najednou žila znovu, jinak, navnímávala jsem ho skrze jiné prostředky a fungoval prostě skvěle. Takže jsem vděčná za vše, co se do této chvíle stalo a těším se na reakce diváků.“
Minisérie mapuje Gertin život od předválečného období přes válku a následný poválečný odsun až do jejího pozdního věku, kdy už zde panoval opět jiný režim. Tvůrci se tedy museli vypořádat s vytvořením autentického prostředí jak v exteriérech, tak v ateliérech České televize a ve své podstatě natočit dva dobové filmy v jednom. Nutno podotknout, že se jim to podařilo opravdu skvěle.
Autentické prostředí a přesvědčivé herecké výkony
Celá minisérie ovšem stojí také na výtečných hereckých výkonech, přičemž největší obdiv si zaslouží představitelka hlavní role Barbora Váchová, která se s po všech stránkách náročnou rolí, včetně zcela přirozeného přepínání mezi českým a německým jazykem, popasovala skvěle a divák s ní prožívá každý okamžik. Práci s Bárou a její výkon chválí celý štáb, ona sama pouze skromně říká: „Je to velká příležitost a nesmírně si jí vážím, protože mě nikdo nezná a nevěděl, co ode mě očekávat. Hrozně moc děkuji Tomášovi, že si mě vybojoval. S tím samozřejmě přicházela i zodpovědnost a nervozita z velikosti a závazku té role, ale velmi mi pomáhal skvělý štáb a kolegové, kteří vytvářeli skvělou podporující atmosféru. Já jsem se jen snažila udělat tu práci, jak nejlépe umím.“
Svým způsobem osudového muže Gerty ztvárnil Oskar Hes, který má s tímto tipem rolí bohaté zkušenosti, přesto dokázal své postavě dát opět něco nového. Natáčení si stejně jako všichni užil: „Natáčení bylo úplně fenomenální, jsem vděčný za toto téma i za ty lidi.“ Druhým zásadním mužem Gertina života byl její otec. Této role se zhostil německý herec Johann von Bülow, jenž ji bere jako velké obohacení. „Člověk nemůže příliš přemýšlet o tom, co všechno tento příběh a postava přináší, protože pak ho to zavalí a není schopen začít. Já jsem se snažil vidět v něm člověka a představit si, proč dělá, co dělá. Říkal jsem si, že je to svým způsobem zoufalý umělec, který se nějakým způsobem snaží udržet na nohou,“ uvedl ke své postavě, která prochází poměrně rychlým vývojem z naivního dobráka v až fanatického stoupence nacistické ideologie. Toto jeho chování poznamená celou rodinu a vyvrcholí neodpustitelným činem, jehož se dopustí na své dceři.
Gertu, která se celý život považovala za Češku, poznamenaly nejen události válečného období, ale rovněž násilný odsun, při němž platí jako poloviční Němka za německé hříchy, ačkoliv na nich nenese žádnou vinu a vždy žila a jednala jako Češka. Z pochopitelných důvodů má velmi komplikovaný vztah i ke své dceři (již dospělou si zahrála Lucie Štěpánková). Celá minisérie je koncipována jako vzpomínání Gerty v pokročilém věku (Milena Steinmasslová) na její život, což je možná místy jediné drobné mínus, neboť divák se při přechodech mezi obdobími může občas trochu ztrácet. Hrát zkroušenou a životem zkoušenou ženu nebylo pro Milenu Steinmasslovou snadná, neboť ona sama je velmi emotivní, ale jak sama říká, velmi jí pomohla změna vizáže, kostým a také prostory, ve kterých se natáčelo, zároveň dodává: „Věděla jsem, že ta bytost zažila věci, které já nebudu hrát, nemůžu a musím o nich vědět, ale že tím, že přede mnou jsou odehrány, tak je nemusím nijak komentovat.“
Ani dvoudílný televizní film GERTA SCHNIRCH není již třeba více komentovat, promluví k vám sám za sebe. Závěrem snad jen za sebe říkám, že ač cokoliv s válečnou tematikou příliš nemusím, tento film je natočen velmi lidsky a stojí za zhlédnutí (4. února na HBO Max a 8. února na HBO). Ano, zamáčknete slzu a snad pocítíte i trochu vztek a lítost nad tím, jak se něco takového vůbec mohlo dít. A bohužel stále i děje. Zároveň si člověk klade otázku, proč se tolik lidí stále z historie nepoučilo. Zlo jednoduše vždy plodí jen zlo a oplácet něco tímtéž (ne-li horším) nikam nevede. Především při současném dění třeba mnohým otevře oči.
Foto: Kristýna Solničková (Ženy s.r.o.), Česká televize a HBO (se souhlasem)
