Zhasnout a spát. Když se ale začne vaše dítě bát tmy, tak tenhle typ uspávání přestává fungovat. Strach ze tmy prožívá téměř každé dítě, proto se není čeho obávat. Přejde, chce to čas, komunikaci a pár triků. Jak se zbavit strachu ze tmy?
Strach ze tmy je běžnější, než si myslíte. Je to také naprosto přirozený pocit a většina dětí ho někdy zažije. Jako rodič se s ním setkáváte u dítěte už v batolecím věku a někdy přetrvává až do školních let dítěte. Dítě se ve svém pokojíčku bojí, prosí o spaní s rodiči, při rozsvíceném světle, v noci se probouzí s pláčem, musíte kontrolovat skříně a prostory pod postelí, zda-li tam nejsou schované zlé příšery. Ve dne se vyhýbá tmavým místům a rozhodně s vámi nevkročí do jeskyně nebo sklepa. Jeho fantazie v tomto období běží na plné obrátky, proto se není čemu divit, že ve tmě vidí kde co. Navíc schopnost rozlišit v tomto věku plod fantazie od reality dítě také moc dobře neumí. Dokáže si představit všelijaká monstra, která jsou pro něj skutečná. Pro nás dospěláky už nepředstavitelné, ale dobré mít na paměti. Dítě to vidí jinak. Tím, jak bude dospívat, postupně začne nabývat schopnosti rozpoznat realitu. Do té doby, ale se svým strachem ze tmy bude bojovat a vy mu s tím můžete pomoci.
Slova uklidnění: “Téměř každý rodič má nebo měl dítě, které se potýkalo s nočními strachy – ať už šlo o strach ze tmy nebo o samotu ve tmě.”
Tma jako zábava
Hlavním problém je to, že dítě nevidí, co se skrývá v temné místnosti. Díky tomu se cítí zranitelné a dětská fantazie jede naplno. To je důvod, proč něco tak jednoduchého, jako je rozsvícená lampička, svítící hvězdičky, malá světýlka v zásuvkách, může problém odstranit. Dnes díky různým veselým svítícím aplikacím na zeď, zábavným lampičkám, můžete udělat tmu zajímavou, veselou, na kterou se i dítě bude těšit. Dívejte se společně na hvězdičky, vyprávějte si příjemné příběhy o světýlkách, dělejte legrační stíny na zeď, pokryjte strop zajímavými tapetami a svítícími obrázky. Jako dobrodružství můžete například číst s baterkou pod dekou. Tmu si dělejte i přes den a společně v ní se světýlky pobývejte. Tomuto způsobu, kdy tmu vyhledáváte, kdy se jí vystavujete a zpříjemňujete si ji, je jistým druhem expoziční terapie, jedná se o psychoterapeutický přístup, kdy je pacient, tady je to vaše malé dítko, postupně vystavováno situacím, ze kterých má strach.
Komunikací a pochvalou čelte strachu
Dalším účinným přístupem ke zvládání strachu je o něm mluvit. Protože jak říká lékařka Wendy Silvermanová, profesorka dětské psychiatrie a ředitelka programu Yale Child Study Center pro úzkostné poruchy na Yale School of Medicine: ,,Strachy rostou pouze tehdy, když se jim vyhýbáme.” Rodiče si často myslí, že když o strachu ze tmy budou s dětmi mluvit, budou v nich vyvolávat nepříjemné pocity, i když zrovna tma není. Ale opak je pravdou. O strachu je dobré mluvit, sdělovat si pocity, co ho vyvolává a mnohdy se právě dozvíte, že pramení z nějaké situace, které dítě zažilo, z pohádky, kterou vidělo, z jedné jediné konkrétní příšery, týká se jen jednoho konkrétního místa, například chodby nebo sklepa… Jako rodič můžete také dítěti sdělit, čeho jste se báli vy a co vám pomohlo. Když se dítě začne bát, nezlehčujte jeho strach, uznejte ho a proneste: “Vím, že se bojíš, to je v pořádku, já jsem tady. Slyším tě a chápu, že se bojíš tmy.” Stejně tak, jako, když v jakékoliv situaci i na chvilku strach překoná, pochvalte ho, připomínejte mu tento moment a podporujte ho. Vyhýbejte se děsivým pohádkám, obrázkům, filmům a to nejen před spaním.
Použijte zástupný předmět. Vy jako medvídek
Jednoduše řečeno, najděte nějakého plyšáka, panenku, polštář, který bude symbolizovat vás a bude dítěti dodávat pocitu, že vedle něj ležíte. Říká se tomu přechodné objekty, do kterých dítě projektuje rodiče. Dítě bude mít pocit, že má rodiče blízko sebe a stane se odvážnějším, rychleji se uklidní. Když budete plyšáka ukládat vedle svého dítěte, řekněte mu, že: “Tenhle tygřík se stává tvým ochránce a bude na tebe v noci dávat pozor a když bude potřeba, tak mě zavolá”. Potvrzeno i lékařsky, kdy Americká akademie pediatrů (AAP) uvádí, že přechodné předměty mohou dětem pomoci při přechodu z emoční závislosti na nezávislost. Důležité je, že nejsou známkou slabosti nebo nejistoty a mohou být důležitou součástí nočního rituálu. Proto, i když bude dítě starší a bude s sebou všude vyžadovat “svého plyšáka”, neposmívejte se mu, nezlehčujte větami “vždyť už jsi velký”, on předmět k procesu osamostatnění potřebuje. Nechte dítěti jeho vlastní tempo při překonávání strachu. Netlačte, nekřičte, nezlehčujte.
Jako rodič zkoušejte různé techniky a buďte trpělivý. Pamatujte, co platí pro jedno dítě, nemusí pro druhé. Strach ze tmy časem odezní.
Pomoc k překonání různých strachů v jakémkoliv období
- Utěšte a obejměte svého kojence, batole nebo velmi malé dítě a proneste “To je v pořádku, jsi v bezpečí, jsem tady.”
- Jak vaše dítě roste, mluvte a poslouchejte. Pomáhejte dítěti vyjádřit pocity slovy.
- Pomozte dětem vyzkoušet nové věci.
- Nechte své batole být bez vás nejprve jen na krátkou dobu. Když se loučíte, řekněte, že se vrátíte, obejměte ho a usmějte se a jděte. Nechte své dítě ujistit se, že se vždy vrátíte.
- Pomozte svému dítěti cítit se statečně. Podívejte se společně za skříň, do tmavého kouta… poskytněte mu podporu a nechte své dítě vidět, že se není čeho bát.
- Omezte děsivé obrázky, filmy nebo pořady, které děti vidí. Ty mohou způsobit strach.
- Dospívajícím pomáhejte naučit se připravit se na výzvy, jako jsou testy nebo vysvědčení. Dejte jim vědět, že v ně věříte.
Autor: Petra Kubalová, profesionální life kouč, výchovný poradce, maminka 12leté dcery, která také měla strach ze tmy a ještě někdy má
Zdroj: Parents.com, Wendy Silverman (profesorka dětské psychiatrie a ředitelka programu Yale Child Study Center pro úzkostné poruchy na Yale School of Medicine), Petra Kubalová
Zdroj foto: Pexels.com/Autor fotografie: cottombro studio
