Helena Krutská stanula v čele rodinné firmy s dlouholetou tradicí poměrně nedávno, dalo by se však říci, že ji má v krvi. Už jako malá holka sem chodila brigádničit, dnes EcoGlass vyrábí lisovanou technickou optiku pod jejím vedením. Obor to není snadný, firma se ovšem za roky svého působení zařadila mezi významné evropské hráče.
Jak dlouho již podnikáte?
Na pozici předsedkyně představenstva společnosti ECOGLASS, a.s. jsem od září 2021, takže brzo to budou tři roky. Je až neuvěřitelné, kolik se toho za tak krátkou dobu stalo a kolik jsem se toho musela naučit. Přebírala jsem vedení po mém tatínkovi, který firmu založil v roce 1991 ještě se dvěma společníky. Znala jsem tak moc dobře celou historii společnosti a drtivou většinu zaměstnanců. Někteří znali velmi dobře i mě, protože si mě pamatovali ještě jako malou holku, která do firmy chodila na brigády. Moje zkušenost s vedením jakékoli firmy a s řízením lidí byla ale zcela nulová. Čerpám jen z toho, co jsem odkoukala, a z několika užitečných seminářů a školení, kterých jsem se účastnila. Vše se tak učím za pochodu a je dobré přiznat, že ne vždy je to s úsměvem na tváři.
Pracují ve firmě i další rodinní příslušníci?
Ano, naštěstí ano, sama bych na to opravdu být nechtěla. Jsme rodinná firma se vším všudy. Manžel pracuje ve firmě od roku 2012 a bez něj by mě to vůbec nebavilo. Dělá strašně moc práce, která mi nejde. Obecně bych řekla, že se velmi dobře doplňujeme. Maminka pracovala ve společnosti také až do roku 2020, kdy odešla do důchodu, aby nám pomáhala hlídat děti během covidových uzavírek a já mohla být ve firmě. Tatínek ve společnosti ještě pracuje, ale do vedení nám už nemluví a vypracoval si zcela nenahraditelnou pozici ve vývoji. Jsme rádi, že má chuť tu ještě být, ale jsme zároveň domluveni na zkrácené pracovní době, aby si užil i víc volna, které si určitě zaslouží. Je pro mě zcela zásadní mít kolem sebe takovou podporu.
Oddělujete v tomto případě pracovní a soukromý život?
Asi jak kdy. Když máte vlastní business, tak pracujete stejně vlastně pořád. Obor sklářství nás s manželem oba hrozně baví, takže se o práci bavíme často i doma. Někdy je toho ale moc, a to se pak snažím alespoň doma na chvíli vypnout a téma práce zakážu. Také nechci, aby moc trpěly dcerky. Z dětství si hodně pamatuji taťku doma za počítačem. Pracoval v práci, a pak doma u stolu zase. Má to tak dodnes. Tohle se, myslím, naše generace snaží trochu otočit a myslet víc i na osobní život. Nechci, aby si mě dcerky pamatovaly jen pracující. Když tedy přijdu domů, snažím se být maximálně s nimi a snad se mi to občas i daří.
Skloubit vedení firmy a mateřství asi není snadné. Jak se Vám to daří?
Na to není snadná odpověď a každá žena si bolestivě hledá vlastní cestu. Alespoň tak to mám já i mé okolí. Se svými vrstevnicemi to řešíme neustále a baví mě, že se na tohle téma umíme opravdu podpořit a povzbudit. Pravda je, že žádný ideál prostě není a člověk často žije zaplaven výčitkami, že by měl dělat víc. Já to tak tedy určitě mám. Na druhou stranu právě ty výčitky ukazují, že nám na všem v našem životě záleží, a to je vlastně dobře. Kdyby nám nezáleželo na dětech, budeme v práci, a to bez výčitek, a naopak kdyby nám nezáleželo na práci, budeme s dětmi a práci budeme flákat. Pokud je oboje v našem životě důležité, tak se musíme smířit s tím, že nikdy ideál nenajdeme. Den má jen 24 hodin, a tak musíme každou minutu bolestně rozhodovat čemu dáme přednost a smířit se s tím, že holt nelze vše. Je to strašně těžké a pro mě je to nekonečný vnitřní boj, který mě někdy hodně užírá.
Člověk si musí dobře nastavit hlavu, a to je někdy oříšek. Snažím se dát práci maximum během pracovní doby a doma dětem opravdu věnovat pozornost a opravdu s nimi být. Pracovat vedle nich, to je za mě úplně špatně, protože ony stejně vnímají, že se soustředíte na něco jiného a nejste opravdu s nimi. Pokud potřebuju do práce něco nutně udělat, což se naštěstí nestává tak často, jdu raději do kanceláře třeba v sobotu. Je tam klid a na práci se mohu soustředit a dětem vysvětlím, že tenhle projekt je důležitý a termínově nepočká. Dcerky už to pochopí a po mém návratu se pak věnuji jen jim a nedělám nic jiného. Někdy tam ale i tak výčitky přijdou a možná budou i ostatní maminky znát situace, kdy když máte zrovna na dítě čas, tak ono na truc nechce, protože nám trochu vrací, že předtím jsme neměly čas my… To je v pořádku a musíme se umět i s takovým odmítnutím vyrovnat. I když je to někdy hodně bolestivé.
Co považujete za největší překážky v podnikání?
Politika. Můžete si dělat plány jaké chcete, ale pak se ve světe stane cokoli a všechny plány můžete zahodit. Změní se vláda a udělá rozhodnutí, se kterými nepočítáte – změny zákonů a předpisů atd. A neuděláte s tím vůbec nic. Myslím, že tohle je pro každého podnikatele to nejhorší – ta bezmoc, že s tím nenaděláte vůbec nic. Na to nejsme zvyklí, protože když se nám ve firmě něco nelíbí, máme nástroje a pravomoc to změnit a děláme to každý den. Ta možnost měnit, co nevyhovuje a nahrazovat to něčím lepším, to je pro mě ta největší radost. A ano, neseme za to i odpovědnost, to k tomu patří, a ne vždy jsou rozhodnutí správná, ale můžeme alespoň něco dělat. Ale s politikou neuděláte nic.
V současné době obor sklářství velmi strádá pod tíhou tzv. zelené politiky, která ale vůbec není tak ekologická, jak se prezentuje. Ze své pozice můžeme vyvracet mýty, můžeme vysvětlovat, můžeme diskutovat, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat. S ideologií se vždycky moc těžko bojuje. Nebo se stane, že někde vypukne válka a rázem jsou na světě další komplikace. Mám ráda seriál Synové a dcery Jakuba Skláře. Jednak jsou tam pěkné záběry na výrobu skla a jednak je tam přesně vidět, jak má politika obrovský dopad na lidské životy a podnikání. Věta, kterou tam pronese pan Krampol, je až mrazivá: „Já bych nerad tu hospodu kupoval potřetí.“ Právě i kvůli politice budeme nyní měnit logo a firemní barvy. Podoba současného světa je téma, které mě opravdu trápí a jen velmi těžko se mi odhaduje jeho vliv na naše podnikání do budoucna.
Jaké před sebou máte největší výzvy?
Nezničit se. Při vší práci doma i v kanceláři je velmi těžké na sebe nezapomínat a udržet si zdraví fyzické i duševní. Ne vždy se mi to daří. Neprožíváme teď úplně nejlepší období, zakázek je málo a prognóza je velmi nejistá. V posledních dvou letech jsme museli výrobu zmenšovat a propouštět, to je vždycky nelehký úkol, obzvlášť, když musíte propustit někoho, koho léta znáte a kdo pracuje velmi dobře. Jen vy už pro něj tu práci nemáte. Hodně mi pomáhá rodina. Naštěstí máme dobré vztahy. Nejlépe mi je, když se můžu zavřít doma nebo na zahradě s těmi třemi, co mám na světě nejraději a trochu si dát klapky na oči a uzavřít se v mikrosociální bublině. Často se mi do toho vnějšího světa ani nechce zpět. Ale jak už jsem psala nahoře, současný svět se mi úplně nelíbí, nerezonuje s mým vnitřním nastavením, a tak se mi v něm špatně funguje.
Máte nějaká přání či sny, ať již profesní či osobní?
Z těch osobních to bude dobré zdraví pro mě a moji rodinu. To je opravdu nejvíc. A taky spousta společných zážitků, ale to si plníme pořád. Chodíme na výlety, užíváme si čas na dovolené, takže tam jsem spokojená, jak to je. Kdyby ne, budu to hned měnit, protože rodina je pro mě priorita číslo jedna a vždycky bude. Profesně bych ráda udržela ten pracovní kolektiv, který teď máme a ráda bych, aby firma pokračovala a budovala si dál jméno na trhu a získala nové zákazníky a projekty. A také bych si přála, aby sklo jako materiál bylo doceněno, jak si zaslouží, a aby se mu povedlo víc konkurovat plastům. Sklo je recyklovatelný materiál s velkou životností a úžasnými vlastnostmi a já úplně nerozumím tomu, proč zrovna v dnešní době, kdy se tolik mluví o ekologii, nedostává více prostoru. Možná to bude tím, že se o té ekologii jen mluví.
Uvažuje-li teď nějaká žena o podnikání, co byste jí doporučila?
Nevím, jestli mám dost zkušeností na šíření doporučení. Nejsem úplně klasický případ někoho, kdo se pustil do podnikání a to mu vyrostlo pod rukama. Do toho se pustil tatínek a předal mi nastartovanou firmu, takže je to jiné, než kdybych se do něčeho pouštěla sama. Ale zkusím to. Základem jsou čísla. Nepracovat s dojmy, ale vždy si všechno pořádně propočítat, jestli to dává ekonomickou logiku. V druhé řadě je to držet si odstup. I když spousta lidí bere podnikání jako další dítě, já to tak nedělám. Pro svoje dítě byste udělali cokoli, i byste pro něj umřeli. Pro podnikání ale tohle nikdy udělat nesmíte. Když to nedává smysl a ekonomickou logiku, je čas jít od toho, protože jinak to může skončit velkým průšvihem. A poslední věc, je v pořádku, když se vám někdy nechce vstát a jít do práce. Je v pořádku, když vám někdy chybí optimismus a nechcete se usmívat, ale je potřeba, aby to nebylo častěji, než jednou týdně. Jo a málem bych zapomněla na to nejdůležitější – je dobré, když na to není člověk úplně sám. Podpora a povzbuzení je občas opravdu potřeba.
Chtěla byste předat firmu jednou dětem?
Chtěla není ten správný termín. Už dávno jsem zjistila, že když něco chci, musí to být pouze v mé moci. Můžu chtít vstávat v 5 ráno, protože to je jen na mně, ale chtít něco po ostatních, to nejde. Ať už jsou to děti nebo zaměstnanci, můžete ukázat cestu, možnosti, dát podklady, ale chtít musí každý sám. Dcerky jsou obě ještě malé a zatím nemají ani jedna představu o tom, co budou chtít dělat. Myslím, že získávají lásku ke sklu, protože to vidí všude kolem, jak jsme z toho s manželem nadšení a svítí nám oči, když si domů pořídíme nějaký speciální kousek. Starší dcerka se sice ptala, kdo bude ředitelovat ve firmě, až budu pryč, ale zatím to beru s nadhledem. Kam je to v životě zavane, se ještě uvidí. Já bych si přála, aby našly něco, co je bude dělat šťastné a aby byly v životě zdravé a spokojené. A je mi úplně jedno, v jakém oboru to bude. Pokud budou do firmy chtít a pokud bude firma existovat, tak jim ráda pomůžu, jak budu moct. Ale určitě jim předem řeknu i všechny klady a zápory, které to má.
Autor: redakční text
Zdroj: Asociace malých a středních podniků a živnostníků (www.amsp.cz)
Foto: se souhlasem Heleny Krutské
