Lucie Dvořáková zažila těžké dlouholeté období nemoci a následné uzdravení. Sama říká, že na její zdraví měla velký vliv její pozitivní mysl a práce s ní. Dnes je z ní silná žena, maminka dvou krásných dětí, která díky životním kotrmelcům a zkušenostem předává dál poselství ženské individuality.
Jak se dá ustát 8 let nemoci, když zrovna dospíváte, a šestinedělí v rozvodovém řízení? Přečtěte si životní příběh tváře naší akce Den, kdy se mám ráda v Olomouci.
Lucie, kdy jste si uvědomila Vy sama, že jste originál?
To jsem byla určitě malá holčička, ale konkrétní moment si nepamatuji. Někde jsem četla, že každé dítě se rodí sebevědomé. Myslím si, že jsem nebyla výjimkou. Pochybnosti, strachy a stud se naučíme až během života.
Bylo to tak vždy, nebo šlo o delší cestu hledání sama sebe a proč?
Jsem na té cestě stále. Myslím si, že celý život je o poznávání sama sebe. Každý věk nese spoustu změn, které jsou přirozené, jak ty na fyzické, tak i na psychické rovině. Navíc “Nikdo nejsme ostrov” (Erich Segal), ovlivňuje nás spousta vnějších faktorů. Vztahy, rodina, společnost, role, kterou v životě máme…
V jakém životním období jste o sobě nejvíce pochybovala?
Když jsem byla nemocná teenagerka. Od svých 15 let jsem žila v koloběhu nemocí. Z jedniček a dvojek jsem najednou taktak prolézala. Tělo si dělalo, co chtělo. Uměla jsem přibrat přes noc několik kilo vody, deformoval se mi obličej… Neměla jsem tolik síly, kolik bych potřebovala.
Co vám pomohlo při osobní transformaci?
Prošla jsem celou řádku alternativních metod. Sama jsem i nějakou dobu dost vášnivě vykládala karty. Beru to jakou součást své cesty. Dnes se na to dívám jako na berličku, která mi pomohla, utěšovala, ale skutečné řešení se nehledalo.
Jaká je Lucie Dvořáková dnes a co na sobě má nejvíce ráda? Proč je na sebe hrdá?
Dnes… Užívám si deštivého dne, těším se na vajíčkovou pomazánku a kafe. Jsem žena, která je pozitivní, bezprostřední a energická. Ráda si tančím a zazpívám, i když falešně. (Směje se.) Jsem hrdá na to, že jsem zdravá. Na svoji vnitřní sílu a víru, kterou jsem ještě nikdy neztratila. Když je nejhůř, vyvztekám se, polituji se, otřu slzy a jdu hledat možnosti řešení a cest.
Sama teď pomáháte ostatním ženám najít samu sebe a uvědomit si vlastní identitu a originalitu. Jak?
Věřím, že každá žena se může změnit, když ona doopravdy chce a má zdravou psychiku. Každá je pro mě úžasná. Vidím v každé originál. Věřím, že návod na svůj život si nosíme každá v sobě, jen nám to zatím nikdo neřekl. Nediktuji jim, jak mají žít. Používám praktické nástroje, které mi pomohly najít svou životní cestu a aplikovat ji do skutečného života. Řešit výzvy, které každý den přináší. Neslibuji ani instantní zázrak a život na růžovém obláčku. Je to rozhodnutí každé ženy změnit svůj život třeba jen v nějaké oblasti. Máknout si na sobě a hlavně převzít za sebe zodpovědnost. Poučit se z minulosti, ale nepitvat se v ní. Dívat se na život jako na celek. Vždy jde něco najít za co být vděční v přítomnosti, i kdyby to měl být dobrý oběd. Vědomě pracovat na lepší budoucnosti. Pro mě je největší odměnou, když už mě klientka nepotřebuje. Dokázala to.
Máte za sebou poměrně dlouhé období, kdy jste byla vážně nemocná, co přesně se stalo a jak jste to zvládla?
Zásadní pro mě bylo, když mě život tvrdě zastavil ve 23 letech a upoutal na 7 měsíců na lůžko (původní prognóza lékařů byla 2 roky léčení, díky práci s myslí jsem po 8 měsících jezdila na tobogánech). Předtím jsem 8 dlouhých let žila v koloběhu vážných nemocí.
V tento moment jsem se rozhodla, že vezmu život do svých rukou. Konec teorie, nastal čas na praxi. Začala jsem krůček po krůčku měnit sama sebe. Tahle cesta nadále trvá. Přinesla s sebou i transformaci mého ženství a došlo mi, jak je důležité být praktickou, vnitřně svobodnou ženou v reálném světě.
Pomohla mi psychosomatika a vědomá práce s tělem a myslí. V tomto období vznikla prvotní myšlenka práce se ženami. Dnes můžu říct, že jsem zdravá. Beru to jako velký dar.
Co pro vás bylo největší životní zkouškou krom této doby, kdy jste bojovala o zdraví?
Největší životní zkouškou bylo pro mě prasknutí vysněné bubliny o patchwarkové rodině, a to v době šestinedělí, místo klidu a opečovávaní jsem začala řešit rozvod. Udržet si zdravou a optimistickou mysl bylo pro mě zásadní. Uvědomovala jsem si, že jestli padnu já, stáhnu s sebou i děti. Díky Bohu, zvládli jsme to.
Přesto jsem dala další šanci, protože jsem pořád v sobě cítila něco nevyřešeného… Neměla jsem pocit, že jsem vše vyzkoušela. Cítila jsem se jako pokrytec, když si myslím, že každý člověk se může změnit a svému muži tuhle možnost nedám. Happy end se ale nekonal. Svým zvláštním způsobem je hezké odejít ze vztahu a vědět, že jste doopravdy udělala maximum, co jste v ten moment mohla udělat. Byla to pro mě další zkušenost a téma k osobnímu růstu. Díky tomu můžu ženám mnohem víc porozumět.
Dnes máte 2 krásné zdravé děti. Jak to jako matka samoživitelka zvládáte?
Ťukám a děkuji, zvládáme to. Děti jsou parťáci a mám pocit, že mě obě podporují (už jen tím, že obě skvěle spí). Není to jen o nás. Mám kolem sebe i okruh lidí, kteří mi pomáhají. Říkám si o pomoc, když potřebuji a hodně plánuji. Pak jsem šťastná, když z toho plánu zvládnu třeba jen 75 procent.
Řekla jste si někdy – proč právě já? Nebo se snažíte k životním těžkým situacím přistupovat s klidnou hlavou? A jde to vůbec?
To víte, že ano. Dokonce jsem jela v tvrdém vzorci oběti. Načtených znalostí jsem sice měla na rozdávání, ale nežila jsem v souladu s nimi. Postupně jsem se začala z tohoto vzorce vymaňovat. Krůček po krůčku, v různých životních oblastech. Každý tah se počítal. I když jsem při tom často prskala jak křeček, stálo to za to!
Myslíte si, že je slabost přiznat si, že na něco nemám nebo že něco nezvládám, nestíhám, nedělám správně…?
Naopak, přijde mi to úžasné, když to člověk umí. Vždyť jsme to MY. Každý člověk má v sobě jak silné, tak i ty slabé stránky. Pracujme cíleně s těmi silnými a s těmi slabými se naučme žít. Dokonalost spočívá v nedokonalosti. Je to o prioritách.
Jak s tím mají dnešní zaneprázdněné ženy, maminky, podnikatelky pracovat?
Musíte především poznat samy sebe, jaké jste. Co doopravdy chcete. Určete si priority a nezapomínejte na všechny oblasti života. Naučte se říkat o pomoc a delegovat povinnosti. Rekapitulujte. A hlavně nezapomínejte na čas jen sama pro sebe. Vy jste nejdůležitější, na vás ten váš život stojí.
