Devět tipů, jak žít plně a vyrovnaně i během krizí

Minule jsem psala, že návyk je základní jednotka změny – jakékoli změny. Prostě k tomu, abychom se někam dostali, potřebujeme neustále posunovat hranice své komfortní zóny a učit se nové věci.

V krizi je pozitivní návyk potřeba

V časech složitých a v krizi to platí dvojnásob – a opravdu se nám to vyplatí. Čím větší pružnost máte v učení se novým návykům, čím lepší znalost sama sebe, tím méně nás vykolejí, co se kolem nás děje.

Říkala jsem minule, že naše nevědomí můžeme trénovat jako pověstného Pavlovova psa. Ale jak přesně na to?

Mám pro vás devatero dalších tipů (to je jako v pohádce, že?), jak uspět při zlepšování svého života pozitivním návykem. Každý by vydal na samostatný článek. Nebo možná na knihu. Ale zatím to vezmeme z rychlíku:

1) Začněte pomalu:

Tím, že si uvědomíte, kde potřebujete změnu, tedy identifikujete své zlozvyky. Vyplatí se několik dní si zapisovat všechno, co děláte (s čímž je nejlepší začít o víkendu a opět si za to stanovit odměnu).

Možná, že víte, co vás trápí (třeba, že se nemůžete za nic na světě přimět ke cvičení), ale nevíte vlastně proč. Pomocí deníku uvidíte svůj problém z nového úhlu. Třeba přijdete na to, že problémem není nedostatek času, ale to, že jste unavená, protože chodíte pozdě spát. A tak dále.

2) Zpevněte hranice

Mnoho lidí má problém soustředit se na cvičení, studium nebo kariérní rozvoj proto, že nedokáží druhým říci ne.

To je samozřejmě jednodušší říci, než udělat. Otázka hranic dnes trápí většinu lidí. Její součástí je takzvaný FOMO (Fear of Missing Out, tedy strach, že o něco přijdu, že nebudu u všeho). Za nejasnými hranicemi jsou ale téměř vždycky pocity viny – a ty se vyplatí řešit s terapeutem.

3) Ujasněte si priority

Kdo chcete být? Je skutečně váš nový návyk tím, co vás k tomu přiblíží? A chcete to opravdu? V této věci se vyplatí být sám k sobě upřímný. Pokud si uvědomíte, že danou věc nechcete, ale například jen chcete dobře vypadat před druhými, není to dostatečně silná motivace ke změně.

To, že si uvědomíte, jak to fakt máte, je první krok ke změně – a k sobě samé(mu). Pak můžete postupně přijít na to, co doopravdy chcete. A naše hluboké touhy – to už je sakra silný Pavlovův „pamlsek“.

4) Vyřešte zádrhely

To je určitě téma na samostatný článek – ale v zásadě řečeno, některým z nás se stává, že máme tak zakořeněná negativní přesvědčení o sobě, že samy sobě podrážíme nohy, když se chceme uzdravit nebo jinak zlepšit svůj život.

Pak už je stoprocentně dobré zapojit do hry terapeuta. Znovu opakuji: Terapie není nic zahanbujícího, ani luxus, a může většině z nás skutečně pomoci.

5) Neposlouchejte negativní myšlenky

Jednoduchý tip na to, jak vyřešit základní „zádrhel“: Až se zase objeví myšlenky typu „to nezvládnu“ – prostě je zastavte. představte si veliký vypínač, kterým je „přepnete“ do pravého opaku.

Místo toho si začněte představovat, že jste úspěšní. Případně si řekněte: „Slyším tě, mám tě ráda, ale tady jsem u kormidla já a já to udělám jinak.“ Myšlenky jsou totiž také návyk! Sama o sobě nám podobná změna myšlení nepomůže – a musíme si také dát velký pozor, abychom se je podobným cvičením nenaučily zatlačovat do nevědomí. Vždycky je lepší o negativní myšlence vědět, než nevědět.

6) Ujasněte si eventuality a připravte podmínky

Chcete jít zítra běhat? Vyndejte si běžecké boty a udělejte plán pro případ špatného počasí. Cílem je minimalizovat rozhodování a úvahy v průběhu cesty k novému návyku. Ty totiž stojí energii – a na změnu návyku už žádná nezbyde. Výsledkem je deštivé ráno, v němž tak dlouho přemýšlíte, kde máte nepromokavou bundu, až znovu usnete.

7) Soustřeďte se na cestu

8) Oslavujte malé úspěchy!

9) Nevzdávejte to!

Jasně, to se píše všude. Ale to je tím, že to tak je. Timothy Gallwey říká v knize Vnitřní hra tenisu: „Výhra znamená překonání překážek a dosažení cíle, ale hodnota výhry je jen tak velká, jako hodnota samotného cíle. Dosažení cíle nemusí být vůbec tak hodnotné, jako prožitek, který pochází z nasazení všech sil k překonání překážek. Proces může být mnohem větší odměnou než samotný výsledek.“

Ještě jednou: proces může mít daleko větší hodnotu, než samotný výsledek. Prostě fakt nevíme, co je k čemu dobré. Hodnocení si nechme na to, až budeme jednou bilancovat se sklenkou vína u krbu. V krizi je prostě třeba jít dál.

Předjaří je skvělý čas na stanovení nových cílů (mnohem lepší než nový rok – Asiaté jsou moudří, že si ten svůj posunuli až na únor!). I když to třeba kolem nevypadá právě pohádkově, garantuju vám, že vaše vnitřní prostředí na tom nezávisí. To určujeme my samy (či sami) a je to to jediné, co opravdu můžeme ovlivnit.

Tak co? Připraveny stát se nejlepší verzí sebe samé?

Foto: Shutterstock