Když se řekne biohacking, většina z nás asi přemýšlí, jestli jde o nějakou novou odnož počítačové kriminality, nebo dietu. Ve skutečnosti je to mnohem lepší.
Ani jeden z těchhle nápadů není ani přesný, ani úplně mimo. No, až na tu počítačovou kriminalitu. Biohacking není trestný.
Naopak. Skoro trestné dnes je nevyužít poznatků ze studnice tohohle novodobého „vynálezu“.
Vynálezu, s jehož pomocí můžete zajistit, že vaše tělo a duše budou fungovat na stovky procent toho, co jste pokládali za možné, a bude vám – třeba i po dlouhých letech – opravdu dobře.
Biohacking není genová technologie!
O biohackingu se poprvé psalo na konci osmdesátých let minulého století, tehdy ještě jako o metodě manipulace lidské DNA. Obecně se tehdy předpokládalo, že do konce tisíciletí bude docela běžné hrát si s geny jako se skládačkou.
Naštěstí se nestalo. Místo toho se zrodil biohacking jako metoda, jak se „hacknout“, tedy „nabourat“ do ideální hladiny, na níž naše tělo funguje ve zdraví, kráse a pohodě. Přesnější, než nabourat, by bylo „vyladit“. Spíše než biohacking by se tedy mělo říkat bio-tuning.
Jak ladit tělo
Metod, jak na to, je mnoho. Mezi ty obecně přijímané patří třeba „hacky“ potravinové a stravovací. Pozor, neplést s další módní dietou! V biohackingu jde o to, jak dát tělu skutečně, co potřebuje, aby nejen zhublo, ale uzdravilo se a fungovalo na optimálním výkonu.
Cílem je jediné: být skutečně, naplno sám sebou a odbourat cokoli, co by nás v tom mohlo brzdit.
Mnoho možností
Ať už skrze vitamíny z laborky, nebo, a to především, přes návrat ke zdravému stravování, které u většiny z nás překryly kulturní nánosy.
V hledáčku jsou biopotraviny, různé paleo diety, ale i veganství, nebo třeba dělená strava.
Další populární „hacky“ se týkají třeba správného spaní, zvládání stresu a práce s nastavením mysli. Nebo pohybu, vystavování se chladu, a tak dále. Alternativnější přístupy pak zahrnují mnoho směrů meditace a různé volné přesahy do osobního rozvoje a alternativní medicíny.
Jasný cíl
Cílem je jediné: být skutečně, naplno sám sebou a odbourat cokoli, co by nás v tom mohlo brzdit. Kvalitní biohacking samozřejmě není žádné šarlatánství a sází na (nejlépe vědecky) ověřené, rozumné postupy.
Úskalí?
Ani biohacking ale není všelék. Může mít dvě hlavní úskalí: za prvé se může stát pokusem obejít vlastní fyzické nebo psychické problémy.
Pak bychom ho mohli přirovnat k pokusu jet v autě se zataženou ruční brzdou. Místo, abychom ji uvolnili, ještě přidáme plyn. Tušíte, co se stane?
Velmi sporná odnož biohackingu je pak na hraně transhumanismu, usilujícího o vylepšení lidské rasy a těla pomocí technologií.
To jsou ale skutečně momenty okrajové. Ve své hlavní podobě biohacking představuje skvělý způsob, jak si jednoduše pomoci k tomu lépe prožít svůj život.
To chceme všichni. Nebo ne?
Autorka: Erika Hájková
Foto: Shutterstock
Pěkný článek.
🙂