Když se vydala na dráhu podnikání, rozhodně to nebylo po přímé cestě. Po letech u Hasičského záchranného sboru se Miroslava Ježková rozhodla převzít vinařství, které v její rodině funguje po generaci. Dnes vede rodinný podnik a dokázala ho přetvořit podle vlastních představ. Ale cesta k tomu, aby si získala respekt v mužském dominovaném světě vína, rozhodně nebyla snadná.
Jak dlouho podnikáte / Jak dlouho vedete firmu, jaká byla historie?
Podnikám od roku 2010, kdy jsem ukončila zaměstnání u Hasičského záchranného sboru. Vinařství jsem převzala po svém otci, vyloženě samostatně ho vedu tak 4 roky. Postupně jsem ho od svého otce přebírala, ale nebylo to vůbec jednoduché. Nesčetněkrát jsem končila, říkala, že na toto nemám. Ne na práci, ale na generační výměnu názorů a prosazení si vlastní cesty. Byla jsem otci velmi vděčná za jeho poznatky, za jeho zkušenosti, ze kterých mj. čerpám dodnes. Ale otec to měl nastavené tak, že v dnešní době bychom zřejmě už jako firma nefungovali. Musela jsem ujít část cesty úplně od začátku, se svými karamboly, se svými šrámy na duši i psychice.
Otec je stará škola a byl vždy zvyklý, že žena musí poslouchat, že děti musí poslouchat svoje rodiče. Byl k tomu tak vedený, byla taková doba. Teď už je naštěstí doba jinde.
Naše tradice vinařství sahá až do roku 1862, tento rok máme i ve znaku. Otec tvrdí, že od této doby je zaznamenán rok, kdy jeho praděda byl hospodářem roku, ale prý historie spadá až někde do 16. století.
Pracujete ve firmě s ostatními členy rodiny? Jak se Vám daří spolu vycházet?
Dříve tomu tak bylo, pracovala tady jen rodina – otec, mamka, syn, dcera, přítel, ségra, synovec, neteř. Ale dnes už otec tolik nemůže, mamka stále pomáhá ve vinohradě, při chystání degustací. Dcera je na mateřské, má 2 děti, syn šel na zkušenou do zaměstnání. Přítel pomáhá občas s traktorem, jezdí se mnou na akce, degustace, ale má svoji firmu, tak je to složitější. Ségra pořád vede účetnictví a někdy jezdí taky na akce. Neteř je taky na mateřské, synovec si vybral práci v Rakousku. Ale když je potřeba zabereme všichni, jsme rodina, která nikoho v ničem nenechá, pomáháme si. Nyní mám 2 zaměstnance, ale taky víceméně z rodiny, od neteře přítel a od kamarádky syn, kterého znám od dětství. Do vinohradu mi chodí pár mých skalních důchodkyň, které vede právě mamka.
Vycházíme spolu dobře, občas se objeví nějaký ten mráček na obloze, ale ten beru jako posun někam dál, nehroutím se z toho.
Oddělujete v tomto případě pracovní a soukromý život?
Když jsem do vinařství vstoupila, měla jsem přítele, který mne v mém rozhodnutí velmi podporoval. Ale osud to tak nechtěl a za rok odešel jak z vinařství, tak z mého života. Bylo to těžké období, kdy jsem zvažovala, že toto nedám. Ale dala jsem to, zatnula jsem zuby a bojovala. Jen jsem neměla k sobě toto partnera pro život, s kým bych sdílela svoje radosti i prohry.
Vše jsem hodně řešila se ségrou a dětmi. Chvilkama mi připadalo, že už nejsme schopni se o ničem jiném bavit než o vinařství a to mi vadilo. Trvalo mi to dost dlouho než se vše změnilo. Sice ve své mysli pořád řeším práci, i doma, i v lese, i v noci, jen se snažím o tom moc nemluvit. Stávaly se i situace, kdy jsem se přítelem kvůli vinařství pohádala, což už nechci. Snažím se zavřít dveře a přepnout na jinou vlnu. I když v mysli mi to pořád nejde.
Vedení firmy a mateřství? Jak se to dá skloubit?
Když jsem začala podnikat, měla jsem už děti relativně veliké, dceři bylo 15 a synovi 9. I přesto to nebylo jednoduché, stávalo se, že jsem se v době vinobraní se synem učila a psala úlohy i o půl desáté večer. Byla jsem na ně sama, takže se vším chodily za mnou, veškeré problémy jsem řešila sama. Vedení ve firmě u ženy je vždy složitější než u muže. Pokud žena začne podnikat, měl by jí být vždy oporou a pomocnou rukou manžel nebo přítel, otec dětí, rodiče apod. Pokud jsou děti malé, je to velmi složité, ale není to jednoduché ani když jsou děti v pubertálním věku. Věřím, že se to skloubit dá, ale s pomocí.
Největší překážky v podnikání podle vás?
Za největší překážku považuji, jako určitě i jiní podnikatelé, papírovou byrokracii. Někdy mi snad i připadá, že v České republice se nějak usiluje o likvidaci těch menších podniků. Že už dávno nezáleží na řemesle, které je tak náročné. Zvýhodňují se větší firmy, protože na to mají lidi, jak na dotace, tak na papíry. Malý podnikatel těžko dokáže sedět nad tím jak vyplnit správně dotace, ve firmách na to mají lidi. Nemá peníze si zaplatit další firmu, aby mu s tím pomohla a hlavně nemá počáteční kapitál, který je u dotací podmínkou. Ale vím, že v době tornáda nám jak úřady, tak vláda vyšly maximálně vstříc, pomohly nám, bez nich bychom svoje firmy tak lehce neopravili a nedostali do dnešního stavu. Ale je pravda, že podnikám v zemědělství a tam vím, že tom měl velký podíl SZIF a MZ.
Největší výzvy?
Největší výzvou pro mne v podnikání bylo prosadit se jako žena mezi víceméně mužským oborem. Mít kvalitní vína, spokojené a stále se vracející zákazníky, což se mi snad podařilo. A jsem za to nesmírně ráda! Ale vinařství se musí trošku vymykat, nejen to, že jej vede žena, ale i filozofií. Vinařů je všude kolem mnoho a my jsme zvolili cestu srandy, takové hry, která nás baví a hlavně cestu osobního přístupu. Myslím si, že ženy jsou odvážnější, nebojí se zkusit něco nového a tak je to i u mne.
Jaké máte osobní a jaké profesní přání, touhy?
Z osobních přání mám hlavně zdraví pro celou rodinu, klid a pohodu. Čím mám víc let, tím měním hodnoty, jako asi všichni, a chtěla bych mít hlavně klid a pohodu. Už mám dospělé děti, ale jako každý rodič, pořád řeším jejich úspěchy i neúspěchy. Pořád žiju život s nimi, jsme si hodně blízko. V dnešní uspěchané době je zdraví, štěstí, klid i pohoda to nejdůležitější! Z pracovního přání bych chtěla, abychom ustáli tuto dobu, pro vinaře i všechny malé podnikatele ne moc příznivou. Abych dokázala vše dobře ukočírovat a nestydět se za sebe!
Doporučila byste ostatním ženám podnikat co byste jim případně pro start podnikání doporučila?
Určitě bych doporučila některým ženám podnikat, i když to není vůbec jednoduché. Záměrně píšu některým ženám, protože každý na tento svět nemá. Ani já někdy ne, ještě pořád nedokážu některé věci hodit za hlavu, nejsem takový ten člověk vychovaný pro dnešní svět. Myslím si, že podnikat by měly ženy, které již mají nějaké zkušenosti ze zaměstnání, že se musí naučit poslouchat, že by si měly zkusit i něco jiného před tím, než se vrhnou na podnikání. Já sama jsem si prošla 15 let u hasičů a tato práce ve státní správě mi mnohé dala. A určitě je vždy začít od nejnižší pozice v podnikání a postupně se dobrat až na vedení. Vedoucí si pak dokáže vážit práce podřízených, dokáže je nahradit, případně jim pomoci, když se nestíhá….
Uveďte např. 3 doporučení…
- Projít si celou výrobu od začátku až do konce.
- Obrnit se vůči neúspěchům, které zažil v podnikání určitě každý, být silná, věřit si.
- Určitě mít v někom oporu, kdo ji maximálně podpoří, pochválí, kdo bude při ní stát, i když se zrovna nebude moc dařit.
Chtěla byste předat firmu dětem? Je to v plánu, nebo mají své zaměstnání?
Nevím, zda bych chtěla, aby mé děti převzaly firmu a podnikaly v tomto oboru. Mám strach, že tento obor postupně zanikne a v malém měřítku se těžko někdo udrží. Ale třeba se pletu, třeba dojde návrat doby, která tu byla kdysi. Chtěla bych, aby byly hlavně šťastné a dělaly, co je baví. Já sama jsem nikdy vinařství nechtěla, věděla jsem, jaká je to řehole, můj sen je jiný.
Co se týká dcery, tam už teď vím, že určitě vinařství nepřevezme, nechce. Je vystudovaná zdravotní sestra a nevěřím, že by vinařství dělala, i když tady se mnou taky přes rok pracovala. Z její strany se možná jeví syn, můj vnuk, kterého traktory, vinohrady celkem zajímají. Ale je malý a uvidíme jak dlouho mu to vydrží.
Co se týká syna, tam je větší potenciál, taky se mnou vinařil, má za sebou několik kvalitních vín. Ale jak jsem psala, šel na zkušenou do práce, uvidíme, jestli ho vítr zavede zpět. I když je hodně šikovný, vidím ho spíš někde na vyšším postu, je to takový můj intelektuál. Ráda bych, aby poznal svět, aby zkusil různé možnosti. Já taky začala až po 35roku. Ale to je všecko jen můj názor a jak si to oni v životě udělají, tak to budou mít. Když budou šťastní, budu šťastná i já. Ať už s vinařstvím nebo bez něj.
Autor: Jitka Kratochvílová
Zdroj: Asociace malých a středních podniků a živnostníků (www.amsp.cz)
Foto: se souhlasem paní Miroslavy Ježkové, majitelky Vinařství Ježková
