Známe ji jako nekorunovanou královnu českého sportu. Nasbírala desítky medailí, svět ji miloval, její manžel už méně a díky vyhraněným názorům, které se nebála nahlas šířit, musela s milovanou gymnastikou skončit. Jenže další tragédie, tentokrát rodinná, se už blížila….
Dětství
Věra Čáslavská byla už jako malá holčička velmi neposedná a dalo by se bez nadsázky říci, že i možná proto se do baletu i krasobruslení pustila s obrovskou vervou. A nejspíš by v nich sbírala i ocenění, kdyby jednou, díky náhodě, neobjevila kladinu, a právě v okamžiku, kdy si na ní zkoušela poskoky a otočky ji neuviděla Eva Bosáková, do té doby nejlepší gymnastka a trenérka mladých nadějí.
Začátek kariéry
Její život brzy poté nabral rychlé obrátky a nic kromě tělocvičny a školy v něm nemělo místo. Věra byla nejen obrovský talent, ale i dříč. Poctivě se připravovala a díky baletu měla v sobě velkou sebekázeň. Už od patnácti let udivovala svými výkony, kterými předčila starší a zkušenější závodkyně. První medaile z různých mistrovství na sebe nenechaly dlouho čekat.
Olympionička
Věra zazářila nejdříve na olympiádě v Tokiu, kde svými náročnými prvky v sestavě ohromila a stala miláčkem obecenstva a obdivovanou blonďatou hvězdou Japonců. Odtud si odvezla 3 zlaté medaile. Při dalších olympijských hrách v Mexiku svůj původní úspěch ještě předčila. Získala totiž 4 zlaté a dvě stříbrné. V tu dobu ale v Československu probíhala okupace. Věra při medailovém ceremoniálu, kdy hrála ruská hymna, sklonila hlavu na protest a natočila ji doleva. Pak ještě podepsala výzvu Dva tisíce slov, a tím bohužel byla její aktivní sportovní kariéra ukončena.
Nešťastné manželství
Po návratu z Mexika se vdala za běžce Josefa Odložila, se kterým měla brzy dvě děti. Na úspěchy své ženy prý žárlil, hrubě ji napadal, hodně pil a dělal jí a dětem ze života peklo. Své manželce také vyčítal, že je na děti příliš mírná, a že potřebují spíše disciplínu než přátelský přístup.
Rodinná tragédie
Věra se nakonec s manželem na naléhání rodiny a přátel rozvedla. Ani to mu ale nezabránilo jí do života zasahovat. Syn Martin bohužel neuspěl u maturity a čekal ho reparát. Otec chtěl prý nabídnout pomoc s přípravou, a tak se jednoho dne za synem rozjel. Našel ho na diskotéce, kde byl během potyčky s ním zraněn. Ač ho do nemocnice převezli stabilizovaného, nedlouho po příjezdu zemřel. O tom, jak se celé neštěstí seběhlo existuje několik verzí. Syn Martin byl odsouzen ke čtyřem letům vězení. Tam nakonec nenastoupil, protože ho prezident Václav Havel omilostnil. To ale vyvolalo vůči Věře velké nepřátelství. Jeden čas byla totiž Havlovou poradkyní, a tak se říkalo, že pravda ustoupila přátelství.
Věra se z tragédie nemohla dlouho vzpamatovat a dokonce 15 let trpěla těžkými depresemi. Pak ale chytla druhý dech, začala být vidět a slyšet nejen ve sportovních kruzích. Mladým nadějným sportovcům ráda radila, a pak jim přičarovávala na mistrovstvích úspěchy. Říkala, že pokud sportovce opravdu dobře zná a ví, jak reaguje před závodem a v jeho průběhu, dokáže se na něj v myšlenkách napojit a předat mu svou energii, aby zvítězil.
V dubnu 2015 ale bohužel onemocněla rakovinou slinivky, se kterou rok bojovala. Sportovní svět na ni vzpomíná jako na zázračnou sportovkyni, jaké se rodí jen jednou za sto let. A jak na ni vzpomínáte vy?
