Když vás trápí bolest, zamíříte k doktorovi. Pokud máte potíže se zády, objednáte se na fyzioterapii. A co když váš trápí duše? Neváhejte povolat pomoc v podobě zkušeného terapeuta nebo terapeutky. Galina Olexijenko se narodila na Ukrajině jako nejstarší ze tří dětí. V Praze vystudovala psychologii a rozhodna se „dělat lidi kolem sebe šťastnější“. Protože čas od času ani tomu nejlepšímu příteli nemůžete (nebo nechcete) svěřit úplně vše a Gali je tou inspirativní ženou, které se můžete svěřit do péče. Neváhejte se seznámit v exkluzivním rozhovoru…
Co vás vedlo k rozhodnutí stát se terapeutkou?
Možná se to bude zdát jako banalita, ale vystudovat psychologii jsem chtěla, abych lépe porozuměla sobě i lidem kolem sebe. Až když jsem školu dokončila, uvědomila jsem si, jak prospěšné je, že mohu pomáhat i idem kolem sebe a řešit jejich konflikty nebo neshody na cestě životem. Pomoci těm, kdo tu pomoc potřebují, mě naplňuje dodnes.
Co říkáte na vzrůstající tendenci duševních onemocnění a poruch?
Opravdu si myslím že tendence vzniku duševních poruch je způsobena tím, že teď mnoho lidi si opravdu dávají zaležet na diagnostice. Spíše než tendence nárůstu se spíše jedná o mylné statistika a slabou diagnostiku v minulých desetiletích.
Lidé se obrací na terapeuty víc, je to menší tabu- a to možná i přivádí k tomu že statistiky jsou vyšší. Navíc od doby, kdy jsme měli co do činění s lockdowny a s tím související izolací, mnoho z nás to přivádělo na odlišné myšlenky. Introverti měli většinou kontruktivní a kreativní myšlenky, zatímco extroverti naopak svoji energii v izolaci ztráceli a potřebovali lidi kolem sebe. Výměnu emocí, názorů a bližší kontakt.
Taky současná politická situace v Evropě se špatně podepisuje na duševním zdraví. Lidé se hodně zamýšlejí nad důsledky války a trápí je to. Možná k tomu bych přidala fakt že technologie, které by nám měly život usnadňovat, bohužel mnohdy mají za následek to, že víc komunikujeme z přístrojem nebo přes něj, než z očí do očí třeba u rodinné večeře. Pravé to obyčejné povídání mezi nejbližšími, sdílení každodenních zážitků v rodině je moc důležité a prospívá každému.
Co považujete za nejdůležitější vlastnosti terapeuta?
Za nejdůležitější schopnosti terapeuta považuji umění naslouchat, být empatická, klást správné otázky, na které klient nebude mít strach odpovědět, stát se v dramatických okamžicích pro něj oporou a člověkem, na kterého se nemusí bát obrátit. V neposlední řadě je to určitě profesionalita a diskrétnost.
Co je pro váš nejdůležitější při práci s klienty?
Z mého pohledu je nejdůležitější vztah, jaký si spolu vytvoříte. První dojem na podruhé neuděláte. Je pro mě hodně důležité, abychom od začátku byli na jedné vlně a panovala mezi námi oboustranná důvěra.
Jaké jsou podle tebe základní kroky úspěšné terapie?
Lidi se obrací na terapeuta, protože se cítí špatně nebo nejistě, a jeho úkolem je, aby se člověk cítil lépe. Nic víc, nic míň. Abych s klientem mohla efektivně pracovat, musím být lidská a vytvářet bezpečný prostor, kde se bude cítit bezpečně a nebude se mi bát svěřit. Je potřeba udělat proces terapie transparentním a srozumitelným – být tím terapeutem jakého bych chtěla sama pro sebe. To je mým měřítkem při práci s lidmi, kteří potřebují najít cestu k pohodlnému životu a vyřešit si všechny svoje problémy. Jsem taková jejích stabilní kotva, která je tu pro ně vždy.
Co vás v práci nejvíc motivuje?
Největší motivací je pro mě zpětná vazba od klienta. Vždycky mě nejvíc potěší, když vidím, že klient se po jednom nebo více sezeních cítí lépe a je povzbuzený udělat v životě nebo v kariéře další kroky.
Jaké jsou nejčastější důvody, proč vás klienty vyhledávají?
Lidi se na mě obrací s nejrůznějšími trápeními. Mou specializací jsou vztahy mezi dětmi a rodiči v jakémkoliv věku. Poslední dobou teď hodně sezení provádím na téma „Emočních houpaček“ – tedy s klienty, kteří si nevědí rady s tím, proč jejich nálada klesá a stoupá, jsou vyčerpaní a mnohdy řeší depresivní stavy.
V řešení stavu emocí a jejich harmonizace mě jako psychologa hodně nadchla technika, kterou jsem před pár lety objevila, a vystudovala protože mne přímo fascinovala svoji účinnosti- je to EFT – emotional freedom technique – technika emoční svobody. Spojuje komunikace s doteky a akupresurními body na těle, které pomáhají uvolnit napětí.
Staráte se i vy o svoji duši? Je těžké udržet si rovnováhu mezi prací a vlastním mentálním odpočinkem?
Odpradávna je zimní období obdobím klidu a spánku, a to i pro přírodu i pro lidi. Naopak jaro je zase obdobím rozpuku. Proto se vždy snažím přizpůsobit svůj režim ročním obdobím. Ráno se těším na svůj oblíbený čaj nebo kávu z krásného hrnečku, dobrou snídani, procházku. Večer si zase odpočinu u dobrého seriálu nebo knihy. Důležité je, že se snažím naslouchat svému tělu a dát mu, co potřebuje.
Asi chápu, ze mi musí terapeut „sednout“ hlavně lidsky – ale je něco, na co si při jeho výběru dát pozor?
Fakt je, že terapie je extrémně individuální. Skvělého terapeuta vám může doporučit kamarád nebo na něj prostě narazíte na internetu. Zároveň to, co vyhovuje jiným, vůbec nemusí sednout vám. U terapie jsou proto reference hodně zavádějící a vždy bych doporučovala dát na své první pocity. Dobrý terapeut nebo terapeutka by na vás neměla působit odměřeně, měla by umět naslouchat, neslibovat něco, co nemůže splnit a nezahrnout vás množstvím nevyžádaných rad. A hlavně – pokud se vám v průběhu jakékoliv terapie něco nezdá, neváhejte a nestyďte se to říct už na začátku. Terapeuta nebo terapeutku můžete kdykoliv změnit a není na tom nic špatného. Naopak. Je to vyjádření úcty k sobě i ke svému vlastnímu životu.
Foto: se souhlasem Galiny Olexijenko
Zdroj: autorský text Galiny Olexijenko
Autorka: Lucie Janotová
