Dovolte mi s vámi sdílet část příběhu o ženě, která uvolnila zátěž v podobě bolesti a smutku … *heart*
Co zmizelo?
Ona: Konečně zmizela ta zátěž, kterou jsem dokázala pustit … konečně. Konečně!
Jak dlouho s Vámi byla?
Ona: Jak dlouho se mnou byla? To je dobrá otázka. Jak dlouho jsme spolu … byly? Někdy se zdálo, že věky. Nevysvětlitelně dlouho, přesto v určitých momentech se zdála hmatatelně nová, že bych ji snad mohla vzít i do rukou a odhodit.
Proč jste ji chtěla odhodit?
Ona: Aby mě přestala trápit.
Sklonila hlavu a pozorovala své ruce.
Aby Vás zátěž přestala trápit …
Naučit se orientovat ve světě emocí chce trpělivost. Každá emoce nám něco sděluje. Z určitého důvodu je s námi do té doby, jak dovolíme, než pochopíme, co se nám snaží sdělit. Krásné si chválíme, nepříjemných se chceme zbavit. Dokud ale nepochopíme nepříjemné emoce, tak těžko si budeme schopni udržet ty krásné.
Co ta zátěž po Vás ve skutečnosti chtěla? Co jste si díky ní měla uvědomit?
Ona: Hlubokou bolest a smutek, co jsem cítila. To bylo to nejhorší, co jsem si musela přiznat, že jsem smutná. Dařilo se mi to skrývat, snažila jsem se ty myšlenky zahnat, abych mohla fungovat. Sama jsem tomu věřila, že se mi to dařilo. Pak ale ta bolest zase vyskočila a já vůbec nevěděla, co dělat. Musela jsem něco udělat, a to nejen kvůli sobě, ale abych to nepřenášela i na děti, vždyť víte, jak to myslím.
Chápu Vás, jak to myslíte. Říkala jste, že nakonec zmizela.
Ona: Ano, tedy aspoň mám ten dojem. Čas ukáže, ale něco je jinak. (Usmívá se.)
Jak jste poznala, že odešla?
Ona: Cítím se lépe. Je to velmi příjemný, ale i nový pocit. Mám dojem, že všechno, čím jsem se dříve trápila, teď vypadá jinak. Jak to říci? Hledám správná slova …
Pauza. Čekám, zatímco ona pátrala ve svém nitru, jak nazvat nové poznání.
Ona: Možná to bude znít divně, ale mám pocit, že si více rozumím, že chápu sama sebe, proč mě to trápilo.
Opět se zamyslela. Znatelně se uvolnila, ruce položila podél těla a bylo znát i z její tváře, že udělala obrovský posun vpřed.
To je nádherné poznání. Dýchá na mě z toho láska a pochopení. Jak jste to vyřešila? Jak jste to konkrétně udělala?
Ona: Pochopit to nešlo, pustit se toho bylo náročné. Proč? Protože to byla moje součást, kterou jsem nechtěla pustit, ale tolik jsem toužila, aby ta zátěž odešla. Ale samo to nešlo. Musela jsem si přiznat takové věci, které mi nebyly příjemné. Třeba tu bolest, to bylo hodně těžké. To byl podle mého začátek a pravděpodobně ten nejdůležitější krok, abych si to v sobě mohla vůbec vyřešit.
***
Konkrétněji na téma, jak překonat strach a učinit změnu, se dočtete v knize ŽIVOTNÍ NADHLED.
Získáte inspiraci, jak se zorientovat sami v sobě, abyste postupně nacházeli hlubší smysluplnost v životě.
Kniha má pro vás mnoho dalších překvapivých zjištění, co se týká životní prosperity.
Zde jsou detaily ke knize: http://www.veronika.vision/knizni-novinka:-*
Ona: Jak dlouho se mnou byla? To je dobrá otázka. Jak dlouho jsme spolu … byly? Někdy se zdálo, že věky. Nevysvětlitelně dlouho, přesto v určitých momentech se zdála hmatatelně nová, že bych ji snad mohla vzít i do rukou a odhodit.
Proč jste ji chtěla odhodit?
Ona: Aby mě přestala trápit.
Sklonila hlavu a pozorovala své ruce.
Aby Vás zátěž přestala trápit …
Naučit se orientovat ve světě emocí chce trpělivost. Každá emoce nám něco sděluje. Z určitého důvodu je s námi do té doby, jak dovolíme, než pochopíme, co se nám snaží sdělit. Krásné si chválíme, nepříjemných se chceme zbavit. Dokud ale nepochopíme nepříjemné emoce, tak těžko si budeme schopni udržet ty krásné.
Co ta zátěž po Vás ve skutečnosti chtěla? Co jste si díky ní měla uvědomit?
Ona: Hlubokou bolest a smutek, co jsem cítila. To bylo to nejhorší, co jsem si musela přiznat, že jsem smutná. Dařilo se mi to skrývat, snažila jsem se ty myšlenky zahnat, abych mohla fungovat. Sama jsem tomu věřila, že se mi to dařilo. Pak ale ta bolest zase vyskočila a já vůbec nevěděla, co dělat. Musela jsem něco udělat, a to nejen kvůli sobě, ale abych to nepřenášela i na děti, vždyť víte, jak to myslím.
Chápu Vás, jak to myslíte. Říkala jste, že nakonec zmizela.
Ona: Ano, tedy aspoň mám ten dojem. Čas ukáže, ale něco je jinak. (Usmívá se.)
Jak jste poznala, že odešla?
Ona: Cítím se lépe. Je to velmi příjemný, ale i nový pocit. Mám dojem, že všechno, čím jsem se dříve trápila, teď vypadá jinak. Jak to říci? Hledám správná slova …
Pauza. Čekám, zatímco ona pátrala ve svém nitru, jak nazvat nové poznání.
Ona: Možná to bude znít divně, ale mám pocit, že si více rozumím, že chápu sama sebe, proč mě to trápilo.
Opět se zamyslela. Znatelně se uvolnila, ruce položila podél těla a bylo znát i z její tváře, že udělala obrovský posun vpřed.
To je nádherné poznání. Dýchá na mě z toho láska a pochopení. Jak jste to vyřešila? Jak jste to konkrétně udělala?
Ona: Pochopit to nešlo, pustit se toho bylo náročné. Proč? Protože to byla moje součást, kterou jsem nechtěla pustit, ale tolik jsem toužila, aby ta zátěž odešla. Ale samo to nešlo. Musela jsem si přiznat takové věci, které mi nebyly příjemné. Třeba tu bolest, to bylo hodně těžké. To byl podle mého začátek a pravděpodobně ten nejdůležitější krok, abych si to v sobě mohla vůbec vyřešit.
***
Konkrétněji na téma, jak překonat strach a učinit změnu, se dočtete v knize ŽIVOTNÍ NADHLED.
Získáte inspiraci, jak se zorientovat sami v sobě, abyste postupně nacházeli hlubší smysluplnost v životě.
Kniha má pro vás mnoho dalších překvapivých zjištění, co se týká životní prosperity.
Zde jsou detaily ke knize: http://www.veronika.vision/knizni-novinka:-*
