Již několik dní mi toto téma vyskakuje v hlavě, takže přišel ten správný čas k tomuto tématu něco málo napsat. Když začnu mluvit o smrti a duších zemřelých, tak se setkávám s různými reakcemi. Někdo to bere jako součást života, někdo se hned vztekle ohradí či naopak rozbrečí. Naše společnost již zapomněla na rituály rozloučení se s duší zemřelého. Truchlíme za zemřelé a někdy i několik let či desetiletí. Někdy naopak ani po smrti nedokážeme dotyčnému odpustit. Držíme duši zemřelého neustále v naší realitě a nedovolíme jí odejít. Často se následně tyto duše zdržují buď v nemocnicích, hřbitovech či v domech, kde zaživa tyto duše žily. Já už se kolem starých domů motám více než deset let. Několik let díky stavebnictví a dalších několik let jako realitní makléř. A byla to opravdu škola života, při které jsem se setkala s různými podobami mrtvých duší a jejich působením na živé. Jak poznáte že je v domě mrtvá duše? Po vstupu do domu mi většinou přejede husí kůže po zádech. Či mám neustálý pocit, jako by vám někdo stál za zády. Často můžete i za slunečného počasí cítit jak se o vás otře proud studeného duchu. Někdy můžou bezdůvodně padat věci z poliček či problikávání žárovek. U takového domu většinou intuitivně koukáte, abyste co nejrychleji mohli odejít. Obyvatelé domu jsou často hodně unaveni. Mrtvá duše již nemá tělo, které by ji zásobilo energii, tak se přiživuje na energetickém obalu lidí, které má zrovna v blízkosti. Někdy jsou již mrtvé duše tak zoufalé, že mohou i škodit. Zažila jsem rekonstrukci domu, kde všichni řemeslníci, kteří tam přišli pracovat, měli úraz způsobený pádem. Jednalo se o profesionály, kterým se nic takového nestalo jak je rok dlouhý. Úrazu unikl jedině majitel domu. Již mi to bylo divné a leželo mi to v hlavě. Nakonec jsem se jednou takto u kávy dozvěděla od majitele domu, že v domě dřív bydlel jeho dědeček, který zemřel po pádu ze švestky. Jeho duše v domě zůstala a všechny změny nechápala a nechtěla je připustit. Duše zároveň škodila způsobem, který ji zaživa způsobil největší šok a bolest. Chtěla být pochopena a chtěla, aby s ní někdo soucítil. Nakonec jsme s majitelem museli provést rituál na odvod této mrtvé duše a následně již rekonstrukce běžela bez problému a úrazů. Někdy se nám těžko připouští, že by mohlo být něco mezi nebem a zemí. Většinou až do chvíle, kdy se s něčím takovým setkáme osobně. Dříve jsme jako společnost měli daný postup rozloučení s mrtvým. Měli jsme tradice s tím spojené. Tyto tradice jsme v posledních letech zapomněli. Zapomněli jsme jak je důležité s duší a tělem zemřelého rozloučit a oboje propustit. Tělo navrátit zpět zemi a duši propustit, aby se mohla znovu inkarnovat a zažít tak další příběhy.
Petra
