MAMINKA
Dnes mají svátek všechny maminky – není to krásné.
Maminka je působivým vyznáním lásky k matce jako ochránkyni života a domova. O mamince psal již básník Jaroslav Seifert. Tak si ten den užijte.
Básníkova matka je vyobrazena jako prostá, tvrdě pracující žena, která je uštvána prací a vyčerpána životem; zároveň je však symbolem jistoty a lásky, v níž je chudoba vyvážena jemností a čistotou lidských vztahů a pocitu bezpečí.
Seifert popisuje tíhu doby a lidské tragédie žižkovských obyvatel, přesto působí verše vroucně a hřejivě. S velkým zaujetí podává čtenáři i obyčejné věci. Vykresluje maličkosti ze všedního života tak, že si je dokážeme živě představit. Je schopen vylíčit vztah dítěte a matky, bez velkých slov – dokáže se vžít znovu do role malého klučiny, který píše mamince svůj první dopis.
První dopis mamince
Už vím, dám dopis na zrcadlo
či do košíčku na šití,
však žel dosud mě nenapadlo
co psát, jak dopis začíti.
Maminko moje milovaná,
a v zubech konec násadky,
přemýšlím; stránka nenapsaná
čeká a čeká na řádky.
Přeji Ti dnes v den Tvého svátku
– ve slově Tvého velké T –
no vida, už mám druhou řádku
a pokračuji ve větě:
štěstí zdraví – po t se píše ě –
a zdraví – a pak selhává
už nadobro má fantazie,
tak přízemní a kulhavá.
A trhám papír, muchlaje ho
– maminka stojí nad válem
a chystá něco voňavého –
tu v odhodlání zoufalém
přibíhám k ní, tiskne mě k sobě,
očima mlčky ptá se mě.
Pak zamoučené ruce obě
zvedly mě rychle se země.
