Kdo raději pije sladší vína než suchá, nerozumí vínům?
Možná patříte, stejně jako některé mé kamarádky, k milovníkům vína, kteří již za sebou mají nespočet řízených degustací, občas navštíví nějaký ten košt, ale přesto se tak trošku stydí při objednávce vína u vinaře, v restauraci či ve vinotéce.
Kdo raději pije sladší vína než suchá, nerozumí vínům? Tato fráze je už opravdu v dnešní době přežitek. Proč? Protože vám prostě chutnají spíše vína polosladká až sladká. A u nás je bohužel zvykem považovat tato vína za méně kvalitní nežli vína suchá.
Přitom se jedná pouze o velmi rozšířený mýtus, pocházející z dob pro někoho dávno, pro někoho teprve nedávno minulých.
Před více než 25 lety se totiž při výrobě vína, ostatně jako i dalších věcí, hledělo spíše na kvantitu než na kvalitu. Podle knihy Nový brevíř o víně z roku 1988 bylo tehdy na trhu přes 250 tzv. známkových vín. Našla se mezi nimi samozřejmě i vína kvalitní a chutná.
Často se však jednalo o podivné směsi ještě podivnějších chutí, vůní a také jmen. Schválně se zeptejte svých rodičů nebo zkuste sami zavzpomínat, na jaká vína z dob komunismu si pamatujete.
Možná se společně se mnou zasmějete jménům jako Aramis, Hodonínské lázeňské či Révový list. Méně k smíchu ovšem je to, že pokud byla vína nekvalitní, případně se vyskytla přímo vada či disharmonie, bylo nejjednodušší ji zakrýt právě přidáním řepného cukru přímo do vína.
Vznikala tak vína v chuti pouze sladká, nezajímavá a v podstatě nedobrá, navíc po nich ráno často bolela hlava. A jsme u podstaty věci.
Naštěstí se jedná o dobu, která už je opravdu za námi. Za těch více než 20 let udělalo české a moravské vinařství obrovský pokrok.
Jak říká pan Branko Černý, autor a ředitel projektu Král vín České republiky v rozhovoru pro eDegustace: „Kdyby se všechno u nás změnilo tak moc, jako se změnila česká a moravská vína, tak už jsme dneska předběhli Švýcarsko v tvorbě národního produktu.“
Kvalitní vína se v dnešní době v žádném případě řepným cukrem doslazovat nesmějí.
Polosladká a sladká vína jsou tedy výsledkem použití jiné technologie výroby, kdy se nenechá prokvasit veškerý cukr na alkohol a ve vínu tak zůstává určité množství zbytkového cukru.
Tento cukr je v přívlastkových vínech samozřejmě původní, pocházející z dobře vyzrálých hroznů. Při objednávce sladších vín od prověřených vinařů již tedy bolehlav rozhodně neriskujete.
Věřím, že se mi tímto krátkým článkem podařilo zbořit jeden z mýtů ohledně kvality českého a moravského polosladkého či sladkého vína a že se příště nebudete stydět a v restauraci, ve vinotéce či u vinaře si hrdě objednáte to víno, které vám bude opravdu chutnat, a které vám udělá radost, i kdyby mělo být spíše sladší než sušší.
Vaše Lenka
Staňte se znalci vín a degustujte s námi:
http://edegustace.cz/aktualni-degustace
Zdroj foto:Pixabay.com
