„Nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili.“ Sokrates
Milujete jídlo a neumíte si život bez něj představit? Nebo naopak patříte mezi ty, kterým nic neříká a doslova je obtěžuje jíst?
Možná si pomyslíte co to je za hloupé otázky.
Ze své praxe, ale mohu lidi opravdu rozdělit do dvou skupin.
Na ty co žijí v obžerství a na ty co hladoví.
Těch co hladoví je už většina. Ze strachu, že zase přiberou jedí tak málo, že jsou podvyživení a přitom většina z nich jsou obézní.
Dokonce se najdou i tací co nejedí, protože nemají „ČAS“.
Co člověk, to jiný příběh.
Jeden je hubený a doslova spase na co přijde.
Druhý je obézní a skoro nic nejí.
Najdou se i obézní co je nikdo od jídla nemůže odtrhnout a pak, když tělo vypoví službu vysekávají je z bytu. Narostou do obřích rozměrů, že je tuk zavalí k smrti a ven ze čtyř stěn je jinak nedostanou.
Jak je tohle možné?
Každý jsme individuální mašinka a nejhorší co můžeme udělat, je srovnávat se s ostatními.
Jak je možné, že ten dělá to a to a má to a to?
Jak jsem už napsala: „co člověk, to jiný příběh“.
Měli by jsme hledat rovnováhu. Jen ta nás nasměruje na cestu za zdravím, energií a vitalitou do pozdního věku.
To by mělo být i cílem každého z nás.
Máte stejný nebo aspoň podobný cíl?
Naštěstí si to lidé začínají uvědomovat, sice podle průzkumu jen deset procent u nás se snaží žít zdravě, ale aspoň někdo.
Věřím, že přijde čas, kdy nárůst zdravotních komplikací donutí lidi žít jinak.
Každý máme možnost volby.
V současné době se objevují zprávy o tom, že mezi námi jsou jedinci co nejedí vůbec. Prostě jídlo k životu nepotřebují.
Žijí nezávisle na jídle.
Je to vůbec možné? Z čeho je jejich tělo živeno?
Henri Monfort – člověk, který už devět let nejedl.
Je vám to jméno povědomé?
HM je osmapadesátiletý spisovatel z francouzského Nantes a na pozvání Jaroslava Duška asi před rokem přijel i do Čech.
Svými přednáškami vyprodal sály po celé republice.
Přednášku jsem viděla za záznamu na youtube a doporučuji ji shlédnout.
Nepřijímá žádnou fyzickou stravu, ale nehladoví. Jak tvrdí, jí nonstop dvacet čtyři hodin denně. Jeho buňky si berou pránu ze všeho co ho obklopuje.
Prána je nejvyšší forma duchovní transformace těchto lidí. Přestanou jíst a žijí z prány – stanou se brethariánem.
Jednoduše řečeno, prána je energie a ta je všude kolem nás.
Mezi námi dokonce žije Ind, který nejí ani nepije už sedmdesát let. Vyšetřovali ho, byl několik měsíců čtyřiadvacet hodin denně pod dohledem kamer. Provedli mu i magnetickou rezonancí. Zjistili, že skutečně nejí ani nepije a má orgány pětadvacetiletého muže.
Je to možné? Věříte tomu?
Těchto lidí je už mezi námi přes tisíc. Muži, ženy, různého věku, vyznání a vzdělání. Našla jsem mezi nimi i lékaře.
Docela zajímavé téma.
Osobně si myslím, že možné to je.
Sama se připravuji na desetidenní lačnění, které bych ráda zvládla příští rok z jara. Zatím jsem zvládla sedmdesát dva hodin jen o vodě. Bez hladu a dalších komplikací. Celková příprava je na mentální a fyzické úrovni. Zatím lačním jeden den v týdnu. Každý čtvrtek.
Můžete se ptát, proč to dělám? Co mě k tomu vede?
Moje zdraví a nový životní styl. Díky, kterému se cítím a vypadám skvěle a zdravě.
Nic podobného neaplikujte bez přípravy a dohledu odborníka!
Z mé strany nejde o návod, ale pouze o informaci, že je to možné.
Ať vám chutná život!
Zdroj foto:Pixabay.com
