Zdravíčko je mé přáníčko,
pro všechny, čtenáře i posluchače,
tento příběh je souhrn přínosů, jež se všechny odehrály na půdě
jednoho zdravotnického zařízení. Mohla bych jich napsat přes 15,
ale rozhodla jsem se detailněji popsat pouze dva a jeden krátký bonus,
zbylé “zabalím jako dáreček” do jednoho pod číslem příběhu 78.
(Příběhů se totiž odehrálo mnoho, za zmínku stojí každý,
ale tolik písmenek by přesáhlo povolenou normu psaní
a zatím píši spíše návody, nikoli romány).
1/ Při pravidelných sezeních v čekárně, jdu vždy řádným příkladem
a ukazuji pozice, které si může praktikovat každý
(přísedící či postávající v okolí a dokonce i ten ležící,
dostane-li se mu té výsady, moci na mě hledět)
sám.
2/ Přesnou statistiku jsem si vedla a oslovilo mě 15 osob,
2/ Přesnou statistiku jsem si vedla a oslovilo mě 15 osob,
s konkrétními potřebami.
3/ Pozice, které si lidé vylosovali nebo, o které si řekli svými potížemi,
byly následující:
PÁV = 2x, NINJA = 1x, SEDÍCÍ SOCHA = 7x, KRTEK =1x, TANEČNÍK
s KARPÁLY = 2x, celou sestavu E. V. Č. A …. pohybu = 2x.
4/ Přínos pro zdravotnický personál:
* Každé pondělí něco z vlastní tvorby domácí kuchyně k jídlu či pití.
* Nárazově bonbóny pro svěží dech.
* Na MDŽ každé ženě něco k pití + na zobání s písemnou radou
z fyzioterapie či rehabilitace a doporučením, ať se podělí se svým mužským kolegou.
5/ Pravidelné otevírání dveří v rukavicích těm, kteří byli bez nich. Úsměv a vřelý pozdrav každému pro lepší den, k tomu.
6/ Návody, jak zlepšit léčbu, zmírnit bolesti a předejít recidivě.
7/ Byla mi nabídnuta spolupráce.
8/ Mám nápad na vylepšení čekáren pro usnadnění práce zdravotníkům.
9/ Tipy a průběžná pomoc s čím bylo třeba.
Dávno jsem se pustila studu v tomto ohledu.
Právě vím, jak potřebné to je a kolika lidem to pomáhá v rozličných směrech,
přesto s jedním společným jmenovatelem:
přísun energie + rozvoj psychiky, díky které žijeme
a přestáváme umírat za živa.
Od začátku roku 2021 jsem – plánovaně – přešla na systém,
že když mám pro sebe hotovo a stále ještě KDEKOLI čekám,
že přidám takové pozice, které nejvíce pomáhají těm,
co tam jsou se mnou.
Samo sebou to v mysli vyřknu, tedy v duchu nahlas, což je zcela tiše,
co se zvuků týká, ale vědomě. A protože je ve výsledku vše se vším spojené,
tedy propojené a společné,
často se nechají osoby kolem inspirovat a mnozí to i slovně kvitují, ostýchavější se alespoň usmívají.
Jen v ojedinělých případech se stane, že NEvědí, nač daná pozice je dobrá.
Při dlouhém čekání přidám různé kombinace a v zásadě dle hesla
z knihy Efektivně Využívám Čas A …. pohyb, přitom praktikuji péči
pro sebe i okolí a to je to, oč tu běží.
Jsem přínosná pro lidi a přináším prospěch každému tím, že jej obohatím,
jestli to již přenášejí do svých každodenních rituálů či nikoli,
je ovšem následně na nich samotných, jejich chuti žít vědomě.
Já dělám, v rámci omezení, co je v mých silách.
První příklad:
V pondělí 22. 2. 2021 jedu čistě svou sestavu, protože je čekárna prázdná.
Po chvilce přijde saniťák (jak sestřičky říkají kolegům, kteří vypomáhají
s pacienty potřebující kolečkové křeslo či postel), usmívá se na mě a říká:
“Tak Vás už delší dobu pozoruji a chci se zeptat, co to vždy děláte?” Vysvětlím, kdo jsem,
co to je a proč to praktikuji. On na to reaguje slovy:
“To zní skvěle, já když mám ony prostoje, které popisujete, dělám kliky.
Ale stále to je jen o posilování, takže zvažuji, co přidat a tohle mi NĚČÍM přijde zajímavé.”
Vyndám tedy stoh svých vizitek, které mám precizně z druhé strany popsané PŘÍNOSY Z KNIHY (na mém webu – wandavorlova – je k dispozici i e-kniha) a jak jsem již avizovala a použila u slečno/paní z pošty (z loňského příběhu), nabízím mu,
ať si jednu vylosuje a uvidí se, co přesně je pro něj to nej.
S jiskrou v oku si sedne ob židli a natáhne ruku ke karto/vizitkám.
Jednu tahá, ale ven se jí chce pramálo, v tu chvíli jiná vypadne
a on zareaguje: “No, chtěl jsem hlavou tamtu, ale takhle mi je asi souzena, že?” Usměji se a přikyvuji, srdce mi plesá, jak je uVĚDOMělý.
Čte ji, ale v tom vyjde sestřička, že jeho pacient je hotov.
Omlouvá se, že musí jít, ale že si vše nastuduje.
Zároveň mu ještě stihnu prozradit, že to je i na internetu,
přímo na YouTube, takže výuka bude snadná. Děkuje a loučí se.
Druhý příklad:
Sedíme opět v čekárně a přijde NOVÁ žena, na první pohled není vůbec patrné, že to je pacientka,
což v zásadě platí o většině, ale tato dáma vyzařuje energii zdraví, ale zároveň je z ní cítit, že se za to stydí.
Proti mluv?
Ano, o dušení formě nemocí se tady ZATÍM vždy mluvilo jako o poruše,
za kterou je třeba se stydět a navíc, kterou je třeba skrývat.
Přitom pokud není duše spokojená, jen těžko může žít člověk bez symptomů a problémů.
(Ne jen proto přináším návody a manuály univerzální,
ale i každému, kdo si řekne, přímo na míru.
Výhodou je, že je možná i směna, nikoli jen finanční odměna).
Pozdraví, chvilku stojí a rozhlíží se, kam se posadí.
(Já na ni pohlédnu a jsem v ŠOKU, chci říct, CO VY TADY DĚLÁTE?!?
VY SEM PATŘÍTE, JAKO ŠTĚNĚ DO KURNÍKU, JDĚTE PRYČ, BUĎTE MEZI ZDRAVEJMA.)
Ona sklopí hlavu a posadí se blízko nás.
Enormně mám silnou chuť vyskočit a NĚCO jí říci, COKOLI,
hlavně ať najde řešení a duševní spásu, a i když to nyní může vyznít duchařsky až ezotericky,
opak je pravdou, mám chuť jí sdělit:
MÁŠ se málo ráda? Chceš pokračovat v tom, co Tvoji předci?
Ale těžko tohle vybalíte na někoho, koho vidíte první minutu.
POLKNU TO…
Ale zároveň vyšlu myšlenku:
“Mám-li jí pomoci, ať se najde možnost, jak to uděláme a bude to méně šokující až trapné.”
A příběh se započal.
Vždy, když se setkáme a věřte, že to je min. 4 týdně přijde s ní příjemná, vitální a pozitivní energie.
Proto se na ní usmívám (očima a jen na dálku, přece tu jsou ona nařízení
o zakrytí úst), ještě že můžeme mluvit alespoň na dálku! DĚKUJI!
Ona zcela hltá každé naše pohyby a vše, co vypouštíme.
Když se setkáme po 4, osmělím se a povím nahlas:
“Pardonek, ale Vy sem prostě NEpaříte:”
Usměje se a říká: “No, už o tom také začínám být přesvědčena…”.
V tom vyjde sestřička a sděluje ptačí příjmení, které je hodně spojené s mojí první knihou,
v tu chvílí se rozesměji na celé kolo a říkám: “Víte, jak se jmenujeme my? Taky po ptácích:”
A ona dáma odvětí: “Tak s tím něco udělejme, hihi…”, ale musí jít, čas je tam neúPROSný.
A to jest, jak sem tam používám, voda na můj mlýn.
Večer, když mám chvilku volna se nad ní zamýšlím, stále se mi vrací
na mysl, tedy je třeba a úkolem NĚCO udělat.
Ráno vezmu své dva výtisky obou knih, které jsem nechala vydat
a mám je v pouzdře do ruky s myšlenkou, že je té paní prostě
a jednoduše půjčím se slovy,
“že mám ten pocit a je na ní, co si z toho vezme”.
Sedíme v čekárně, paní nikde. Volají nás, jdeme do převlékací kabinky,
kde osoba jež doprovázím, jdoucí na zákrok, nechává svršky a já si vždy
po dobu soukromých 6 minut zhasnu a protahuji se v pozici KRTEK,
kdy si zezadu hladím nohy a v duchu si přehrávám myšlenku,
že protahuji a uvolňuji zkrácení, které pociťuji.
V půlce mě “vyruší” myšlenka, že mám jít do čekárny.
Poslechnu.
Otevřu dveře, ale paní není. Tak se ještě podívám do chodby,
než zavřu a budu pokračovat ve své praxi,
ale najednou se v zatáčce ona dáma objeví.
Sáhnu tedy do kabelky pro ono pouzdro a jdu jí vstříc, ona je potěšena,
že jí věnuji svou energii.
Sděluji jí, že jsem měla různé pocity, ale nedalo mi to a proto jí nabízím,
ať si to projde a třeba… Mezitím si prvně z větší blízkosti (1, 5m)
prohlížím její oči a sděluji ať začne klidně od konce té růžové knihy, kvůli svému otci.
Něco, co mé tušení potvrzuje, prozradí.
Poděkuje a dohodneme se, že někdy začátkem března mi to vrátí.
Ihned druhý den, kdy tradičně sedíme v čekárně a já se k tomu protahuji
a ukazuji okolí, co jest dnes třeba, jak mohou efektivněji využívat čas, přichází
(dříve než obvykle) paní s ptačím příjmením a z dálky hlásá:
“Jdu dřív, ať Vás stihnu. Líbí se mi práce s osobou, kterou doprovázíte.
Přiznávám, že když jste mi včera podala ty dvě knihy, obávala jsem se,
že to bude příliš ezo, i když Váš přístup v čekárně mě vždy přišel spíše vojenského ražení.
A když jsem se do toho podívala, s nadšením jsem usoudila, že to chci vlastnit, ne jen mít půjčené.
Moc děkuji za Vaši snahu
mi pomoci. Tohle se mi stalo poprvé, ale též prvně to dokáži s chutí přijmout.”
Prozradím jí, že se to do 6. 3. 2021 dá sehnat v nakladatelství Plot,
což přijímá, ale vidím na ní, že by nejraději už Ty dva výtisky nevracela
a jen mi dala peníze 🙂
Takže přidám, že do března času dost, naše dohoda platí.
Více detailů a prozření si již nechám pro sebe.
Ale vidět oči dámy, která je za půlkou svého života, jenž se lesknou/ září,
jako když dítě dostane lízátko = je potěcha, o kterou musíme usilovat.
Bonus:
… Vyjde sestra a volá: “Pan ŠEREDA”, vyskočila jsem ze židle a rozhlížím se, jak bude vypadat (jsou mezi námi paravany). Vskutku krásný muž!
Vidí mě, jak si jej prohlížím. Když po čtvrt hodince vyjde ven, zamíří ke mně
a říká: “Nejste první, kdo se diví. Tak Vás pobavím. Vzal jsem si příjmení
po ženě, není to extra krasavice, ale vždy mě to k ní nějak táhlo, i když jsem to asi měl řešit jinak, když vidíme,
jak jsem dopadl a kde jsem.”
Ještě přidal něco, takže jsme se následně dohodly na nějakém pokračování,
ať se jeho stav rapidně vylepší, když už VÍ.
Tyto příběhy se odehrály (tajné i veřejné) v rozmezí:
leden, únor a z kraje března 2021.
Ale co jsem tím chtěla HLAVNĚ říct je to, že často slyšíme:
“Hleď si svého.”
Hm…
Ale jak pomoci někomu, kdo tuší, ale chybí mu info., kam se obrátit.
Proto prosím, buďme k sobě vzájemně všímavější, ať si předáním energie můžeme pomoci. DĚKUJI.
A čím jste dnes či v den, který tu popisuji nebo v den,
kdy to čtete – i jakýkoli jiný – prospěli sobě a tím pádem provázaně okolí, Vy?
DĚKUJI za POZORNOST.
Tím končím a opět za deset dní přinesu další příběh s přidanou hodnotou.
WV, www.wandavorlova.cz, WV metody, Wanda Vorlová, Wanda Vorlová spol. s. r. o. .
