Tajemství černého čaje: Proč anglické detektivky přináší víc než jen napětí
„Pijeme čaj, abychom zapomněli na rámus tohoto světa.“
Tchien I-cheng
Když se člověk cítí tak nějak „psychicky rozladěně“, vidí svět černě a nejraději by utekl někam daleko, místo „panáka“ je dobré vyzkoušet účinek šálku čerstvě uvařeného, ještě horkého, kvalitního sypaného černého čaje.
Všimněte si, že v každé anglické detektivce se staví konvice s vodou na sporák okamžitě poté, co je objevena mrtvola (kterými se to v anglických detektivkách jen hemží 🙂 ), a nutí se vyděšeným nálezcům či pozůstalým se slovy „Vypijte to, to vám udělá dobře!“
Horký nápoj euforizující chuti a vůně má – dosud mnohými nedoceněnou – kouzelnou moc 🙂 Když to postaví na nohy nálezce mrtvoly, proč ne vás s pouhou „blbou náladou“?
Na druhé straně, v “Christieovkách” se ke tradičnímu “čaji” obvykle podávají sendviče s (podezřelou) lososovou pomazánkou, chleba s medem a čaj… po “čaji” už vždycky někdo ze strávníků od stolu neodejde po svých (např. Kapsa plná žita, Temný cypřiš).
Mimochodem, hned v několika detektivkách Agathy Christie přispěl fakt zalití černého čaje nedostatečně horkou vodou k odhalení pachatele (podobně jako v detektivce Ďábelské ragú se vrah prozradil použitím nadměrného množství cibule). Takže na teplotu vody vždy pozor, zejména nemáte-li čisté svědomí!
Bonus 1 – Příběh čajových sušenek
Moje hlavní záliby (moře, čaj, klasické detektivky,…), provázející mě celým životem, jsou tak výrazné, že v mých blízkých spouštějí automatické reflexy 😀
Dodnes mi například lidé z cest vozí “TY” sušenky, které se, “po dvou na talířek k šálku čaje” (v detektivkách obvykle obohaceného jedem 😉 ), přikládají ve většině anglických detektivek. Tato tradice (tedy přivážení mi sušenek “z ciziny”, nikoli jejich používání v anglických domácnostech 😉 ) vznikla koncem 80. let minulého století.
Jed sem, jed tam…
Spolužáky na škole a později kolegy v práci bavily moje emotivní historky o tom, jak jsem od osmi let hltala Agathu Christie a učebnici Angličtiny pro samouky z roku 1968 a představovala si za železnou oponou “tu Anglii”, kde se sice zjevně pro arzen, morfium, chlor, strychnin či thalium nechodilo daleko, ale přesto tam dál bezstarostně denně pili hektolitry kvalitního silného čaje a ještě k němu přikusovali jakési tajemné sušenky 😀
Dneska už se tyto digestivní sušenky (“podporující dobré trávení”) dají koupit i u nás, ale přesto vnímám jako milé, kdykoli si na mě někdo vzpomene a přiveze mi je z dovolené nebo služební cesty.
Bonus 2 – Příběh ošizeného čaje
Vedle klasických černých, zelených a bílých čajů “an sich” mám jako občasné zpestření docela ráda i některé sypané směsi ovocných čajů.
Původně mi nechutnaly, připadaly mi “takové nijaké”…a to i ty, které si ostatní pochvalovali.
Záhada se vysvětlila
Jednou mě při přípravě čaje pozorovala kamarádka. “No to se nediv!” zvolala najednou a začala se smát. “Vždyť ty nejdřív z toho čaje VYJÍŠ všechno kromě květů bodláku a kuliček pepře a pak si teprve ten zbytek zaliješ vodou!”
Měla pravdu 🙂 Všechno “dobré” mi tam bylo “líto” nechávat a tak jsem to vždy “zachránila” a pila pak voňavou…vodu 😀
Tak jsem s tím přestala a ejhle, čaje z ovoce se začaly dát pít 😉
Zdroj foto: Jolana Fišerová
PS: Chcete k čaji prima čtení? Mrkněte na Lví blog…
