D I E T A – jelikož se považuji za puntičkáře a prudiče, rozhodla jsem se, že pro můj klid v duši provedu malý rozbor “toho” slova. Jedině tak (doufám), přijdu na to, proč jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla a letošní jaro absolvuji bez opíkání buřtů, hlavy v lednici a nočních nájezdů.
D – definitivní konec všeho, co pro vás mělo nějakou hodnotu, v těžších případech možná i jediný smysl. Uvědomila jsem si, že jídlo je prostě super. A co si budeme nalhávat, zdravé jídlo super není. Je fádní, nudné a riziko žlučníkového záchvatu je natolik minimální, že se vytratil i veškerý adrenalin a dobrodružství, které nám umožní si jídlo patřičně užít, protože netušíte, kdy to může být naposledy.
I – intoxikace, neboli otrava, je fáze, ve které se člověk uchyluje k těm nebezpečným myšlenkám na dietu. Otravu jsem si úspěšně způsobila sama. Jednou jsem takhle v nestřeženém okamžiku prošla ve spodním prádle kolem zrcadla (kráva!) a pak se to stalo. Nastalo období frustrace, sebenenávisti a odporu se už jen učesat, protože to vlastně nemá cenu. Je to ale startovní čára každé změny a je jen na nás, kdy to během toho maratonu vzdáme a padneme na záda do strouhy.
E – elán, který následuje po tom velkém rozhodnutí, euforie, vylepování letáčků o energetických hodnotách, denní dávce dřepů, schodů a kefírů, je opravdu naplňující. Dochází k maličkostem, ale člověk se cítí zcela naruby. Sleduji se ve výloze a když jdu okolo, tak jakoby zpomaleně, hraje nějaká fajn písnička, vlasy mi vlají přesně tak, jak by měly a pokud to není ten typ zrcadla, které je na poutích, tak jsem děsně, ale děsně štíhlá a sexy (byť je to třeba jen 2 dny, co člověk vynechal rohlík s nutelou). Tohle období je plné optimismu, očekávání a energie.
T – totálně v háji – doba temna, deziluze, dno – i tak se možná dá popsat úsek, který následuje bezprostředně po tom, co se shlédnete ve všech výlohách. Přicházejí neovladatelné chutě. Máte pocit, že jste obklíčeni a uvězněni představami o čokoládě, zmrzlině, marmeládě, krkovici a v nejlepším případě o tom všem dohromady, doplněném o rohlík s nutelou. Tahle fáze je nejtěžší, je nutno vytrvat. U mě osobně bývá tahle časová linka nejdelší, nejbolestivější a občas slýchám i hlasy, které mě navádějí k sežrání čehokoli, dokonce i toho, co za normálních okolností zůstává ležet bez povšimnutí. Je také pravda, že tohle období mívá nejvíc obětí. Společenský život dostává zabrat, snaha odstřihnout se od lákadel vás limituje a přicházíte o přátele – navíc, pokud máte takové jako já, se kterými chodíte jen pít a jíst (asi se pokusím dostat do nějaké party cyklistů). V práci jste nanic, protože sedíte jen u internetu a čtete recepty. Zkrátka měníte se a temná strana si vás chce přetáhnout k sobě. Ale nesmíte tomu podlehnout. Výsledek je na dosah.
A – Ave já! Pokud se člověk dostane až sem, je vítěz. Zní fanfáry, vzduchem létají květiny a vy, s rukama sepjatýma ve vítězné gesto, jedete v kočáře po hlavní třídě. Zabíráte na sedadle sotva pětinu místa a ve svršcích velikosti XXXXS se cítíte neporazitelně.
A přitom to slovo vypadá tak nevinně, co? ;-)*enzo*
Monika
Zdroj foto: Pixabay.com
