Čekanka obecná je cenná léčivka především pro svou schopnost podporovat činnost jater a vylučování žluči. Navíc dovede mírně snižovat hladinu krevního cukru a zároveň rozhýbat metabolismus. Zlepšuje trávení a v trávicím traktu působí protizánětlivě, pomáhá také od zácpy, především cestovní. Ulevit může i při močových kamenech a nepříjemných zánětech močových cest.
Výhodou čekanky je, že ji lze užívat i poměrně dlouhodobě bez vedlejších účinků. Přesto je lepší nepřekračovat měsíční kůru, po ní si dát týden až dva pauzu a v případě potřeby ji opakovat.
Látky, které působí ozdravně na játra a podporují metabolismus, se nacházejí v kořeni, který je nejlepší sbírat na sklonku léta, na podzim až do listopadu, nebo na jaře. Ještě jednodušší je sbírat nať, nejlépe těsně před rozkvětem – především listy mají téměř stejné obsahové látky jako kořen. To znamená glykosidy jako intybin, terpenové hořčiny, třísloviny, pryskyřice, slizové a minerální látky, cholin a inulin. Ze sušeného, praženého a umletého kořene se odedávna připravuje náhražka kávy – cikorka. Neobsahuje kofein, dobře chutná a podporuje trávení. Kořen čekanky je společně s cukrovou řepou, ječmenem a žitem součástí kávovinové náhražky známé jako melta.
Pro léčbu očí se sbírá samotný květ, a to v době, kdy se začíná rozvíjet – obvykle v červenci. Výplachy a obklady z květů připravené mají hojivé a uklidňující účinky. Například při zánětu spojivek pomáhá výplach vychladlým nálevem připraveným ze lžíce květů na šálek vody.
Čekanka zdobí louky i parky, meze, okraje příkopů a náspy, často v hojném množství. Pozor však na to, že se často spokojí i s náspem silnic, kde je ke sběru rozhodně nevhodná. Můžete ji i cíleně pěstovat na zahradě, na místě s chudší, sušší půdou, mezi letničkami nebo v louce. Květy, natě i kořeny si můžete usušit do zásoby – je třeba je skladovat na suchém, tmavém místě.
