Jednou z důležitých částí hubnutí a udržení kil, a vlastně i svého zdraví je čas na jídlo.
Tělo má rádo stabilitu, takovou tu nudu. Ví, kdy co přijde, kdy se snídá, kdy obědvá, kdy večeří a kdy se jde spát. Tedy alespoň to mé. Jakmile ho vyhodím z jeho časových hodin, dá mi to ihned poznat. Takže k času na jídlo.
Můžeme ho vnímat ze dvou pohledů:
Pravidelnost v jídle, tzn. jíme v pravidelných denních časech.
Mám na jídlo dostatek času, mám čas ho v klidu sníst a tím si vychutnat, co jím.
Budu hovořit opět o sobě. Vlastní zkušenosti jsou asi nejlepší.
Pravidelnost v jídle.
Byly doby, kdy jsem tímto pravidlem jedna neřídila. Žila jsem ten fantastický hektický život plný shonu a jídlo bylo něco takového mimochodem. Mimochodem posnídej nebo ne, ona káva to nějak vyřeší, než nalezneš jiné řešení.
Oběd ano i ne, je jedno, co to je, hlavně po cestě někde mezi Ostravou a Prahou nebo kanceláří a obchodní schůzkou do sebe něco hoď … pizzu, langoš nebo párek v rohlíku ze stánku, něco ze sámošky, která je po cestě – on ten rohlík se sýrem a salámem je taky fajn, nebo co tu máte k tomu kafe. Je už odpoledne a další kafe by to potřebovalo – jó větrník, tak jo, ten já ráda.
Konečně doma a nějaká večeře pro děti. Dojím po nich ještě to, co zbylo. Už spí a ono by to ještě něco chtělo, a tak místo koukání na televizi jsem každých 5–10 minut v chladničce a koukám.
To ne, na to už je pozdě. To je sladké, toho jsem už měla dnes dost. Tak raději nic. A za chvíli se přistihnu, že tam koukám znova, jako by tam za tu dobu mohl proběhnout nějaký upgrade. Má drahá polovička mě přistihne při 5 náletu s dotazem, zda tam dávají nějaký zajímavý pořad?
U bodu 2 to bylo podobné.
Mít dostatek času na jídlo.
Ten čas na to žvýkání a vychutnávání si, tak to bylo stejné, jako s tím, kdy a co jím. Hrrr sem a hrrr tam, mezi klávesnicí PC a telefonem jsem něco vzala do ruky a zhltla, pokud možno na dvakrát. Co že jsem to vlastně dnes jedla. A jak to, že mám pořád hlad, a že to byly dvě velké bagety? Ne. Kde by se to do mě vlezlo, vždyť já vlastně ani nic moc nejím. Vůbec nevím, z čeho přibírám. Aha ten prázdný sáček brambůrek tu na stole se asi nevyprázdnil sám.
Tak asi tak nějak to bylo. K tomu jsem si občas dala tu hubnoucí hladovku či dietu s tím, co vše nebudu jíst. Začínám v pondělí, abych ve středu už zase jela ve svém tradičním módu, BO … ten šéf mně naštval, ta kolegyně teda nic moc, co si o sobě myslí a doma máme tichou domácnost, a když k tomu přidám ještě ty třídní schůzky, co mně dnes čekají, a o tom co se událo mezi mnou a mou mámou je lepší nemluvit … to se nedá. Začnu až další pondělí.
Tak jo, s léty jsem se naučila být k sobě upřímná a nelhat si. I to mé nepravidelné jídlo mě dovedlo k těm kilům, která se mi nelíbily.
Má „nová doba“ začala být:
-
o pravidelném jídle,
v pravidelném čase na jídlo,
s dostatkem času si to jídlo užít a vychutnat.
Vyplatilo se. To hubnutí se událo a já začala být i ve větší pohodě.
Dnes již na jídlo mám čas. Jak se říká – všechen čas, který si dovolím.
Z 90 % jím opravdu v časech, na které jsem zvyklá. Těch 10 % jsou přeci jen občasné nepředvídané události, které bravurně zvládám, stejně jako mé tělo. Přesto to mé tělo nemá rádo ????, a tak nějak mi svým způsobem hubuje. Jak říkám, v tomto má rádo nudu a stabilitu.
Dnes již mám čas si to vše naplánovat.
A to je asi třetí pohled na jídlo jako takové – plánování.
Ale o tomto tématu zase až jindy. Jsem přesvědčená, že vydá na větší článek, protože tento výraz – plánování – moc romanticky nevypadá, a ne každý ho má rád. Často toto téma probíráme při konzultacích nebo na kurzech a přednáškách. Takže ty reakce znám.
-
Jak to máte vy s pravidelností v jídle, s možností si ho vychutnat a užít?
Projevuje se to na vaší postavě? A jakým způsobem?
Napište mi o tom. Vaše příběhy, mohou vždy inspirovat druhé. Vím, že každá z vás může být inspirativní ženou. Eva
P.S. o jídle je toho docela hodně napsáno v ebooku 10 výmluv, které vám brání zhubnout a ten získáte ZDARMA na www.hubnuhrave.cz
