Naučte se odpočívat efektivně s psychoterapeutem Michalem Mynářem
Tento týden se ptáme psychoterapeuta Michala Mynáře, jak má vypadat správný odpočinek.
Od dětství to máme jasně nastavené: léto je časem odpočinku od povinností. V dospělosti už to tak dobře nefunguje – prázdniny nejsou, práce volá. Čerpání nových sil je však snad ještě důležitější než dřív. Umíme správně odpočívat? Terapeut Mgr. Michal Mlynář, věnující se muzikoterapii, satiterapii, procesové práci s tělem a řadě dalších technik, nám poradil, jak na to.
Jak má vypadat správný odpočinek, aby si oddechlo tělo i hlava?
Předně je potřeba si uvědomit, že jsou různé druhy únavy. Unavení můžeme být fyzicky, mentálně, emocionálně, senzoricky nebo sociálně. Co si představit za fyzickou únavou asi nemusím nikomu vysvětlovat. Mentální únava vzniká při myšlení, rozhodování, řešení problémů. Emocionální únava je zase výsledkem vystavení větší emocionální zátěži. Senzorická únava je únava, která vzniká z přemíry smyslových (zrakových, sluchových a jiných) podnětů, které musí náš mozek zpracovávat. Sociální únava je pak únava z lidí. A každý tento typ únavy vyžaduje jiný přístup. Když zjistíte, že jste unavené, měly byste si nejprve položit otázku, jaké povahy vaše únava je, a vybrat si odpočinkovou činnost, která bude „z jiného soudku“. Pokud například celý den pořád mluvíte s lidmi, asi si úplně neodpočinete při povídání s kamarádkou, ale třeba fyzická námaha – třeba jízda na kole – by vám v takové chvíli mohla pomoci “dobít baterky”. Navíc při takto aktivním odpočinku člověk posiluje svou výdrž. Je to jako vytrvalecký trénink. Když se od jednoho typu únavy regenerujete činností, která vás zatíží jinak, postupně získáte výdrž maratonce.
Odpočíváme, když ležíme a čteme si nebo hrajeme hry na mobilu?
To právě záleží na typu únavy. Pokud pracujete jako knižní recenzent, asi pro vás četba nebude tím „pravým ořechovým“. Navíc s odpočinkem často zaměňujeme i činnosti, jejichž účelem není nabrat síly, ale jen přebít aktuální nepříjemné prožívání. Únava totiž není zrovna příjemný pocit, a tak ji často máme tendenci překrýt něčím, co odvede naši pozornost: sledování televize bez skutečného zájmu o to, co v ní běží, neúčelné surfování po internetu, zabíjení času na Facebooku… A v tom je potíž, protože když utíkáme od svého prožívání, nemáme jak se dozvědět, co naše tělo a mysl právě potřebuje. Zákonitým důsledkem tohoto utíkání od vlastních pocitů pak je, že neznáme míru. A tak se z činnosti, která nám měla pomoci uniknout nepříjemným pocitům či myšlenkám, stane původce ještě většího vyčerpání a ještě horších pocitů, kterých se toužíme rychle zbavit. Dlouhodobě to může vést k závažným důsledkům jako například syndromu vyhoření nebo různým psychosomatickým potížím. Proto je dobré naučit se rozlišovat i mezi rozptýlením a odpočinkem.
Jak poznám rozdíl mezi “jenom” leností a opravdovou únavou?
Zkušeností. Jakmile začnete ke své únavě a odpočinku přistupovat aktivně, postupně získáte dost zkušeností, abyste dokázala tyto dvě věci rozlišit. Mnohem těžší bývá poznat, zda nechuť a únava, kterou trpíme, má své kořeny ve špatném “managementu” sil, nebo je příznakem vážnějšího problému – deprese. Pokud u sebe pozorujete pokles energie a zvýšenou únavu u činností, které jste dříve zvládala, či ztrátu zájmu o činnosti, které vás dřív bavily, dále pokud trpíte propady nálad, na které nic nepomáhá a tyto propady trvají déle než 2 týdny, měla byste určitě vyhledat odbornou pomoc.
Michala Mynáře najdete na adrese www.psychoterapie-brno.cz
Zdroj foto: Pixabay.com
