Nevím jak vy, ale mně tahle letošní zima připadá nekonečná. Tady v podhůří, kde bydlím, se říká: „V zimě zima, v létě zejma,“..Což je tedy dost výstižné. Pro teplomilného tvora, jako jsem já, je nedostatek sluníčka dost vyčerpávající.
A tak často sním o tom, že si koupím na stará kolena domeček kdesi v Provence nebo v Toskánsku, a tam budu trávit poklidné stáří chovem slepiček, oveček a psíka .
Letos jsem už podruhé nemocná, což se mi nestalo snad už deset let, a navíc se k tomu přidaly klasické zimní depky. Když je totiž člověk sám, zalezlý v posteli, má spoustu času k přemýšlení…Když je ten člověk máma, žijící sama se synem, a ten synek už jí odrůstá, a ona si uvědomuje, že žila jen pro něj, je to peklo….Ne nechci mít mamánka, takže zatnu zuby a nechám ho jít..
Ale…co já ?…propadám panice…Už jsem se smířila s tím, že nejsem schopna žít s žádným chlapem, protože zkrátka a dobře jsem možná příliš náročná, nebo příliš zvyklá na svou svobodu..Ne že bych pár pokusů nepodnikla…Ale vždy dopadly katastrofálně…
Z prvního se vyklubal psychopat, který ze mě během dvou let neustálého nenápadného ponižování a psychického vydírání udělal trosku zralou na cvokárnu..Poté následovala delší pauza – “psychický blok”, jak to trefně nazvala má kámarádka..
Odblokoval mě až Robin…sličný mladík o hezkých pár let mladší, který mi sice pomohl dodat ztracené sebevědomí, ale byl příliš nevyzrálý na vážný vztah…U mladších jsem chvíli zůstala, než jsem pochopila, že jsou většinou moc lehkovážní a konečně si našla o dva roky staršího „taťku přiměřeného věku“…
Leč taťka k nám jezdil trávit víkendy rozvalen na gaučí s lahváčem, sledujíce nekonečné řady sportovních utkání všeho druhu. Vozil sebou svého rozmazleného synka, který k obědu vyžadoval pouze řízečky…spoustu řízečků s bramborovou kaší. Taťka ten zas miloval domácí kynuté borůvkové knedlíky. A tak mamka vyvářela, uklízela, pozorovala ležícího taťku, v noci plnila svou manželskou povinnost a poté si narvala špunty do uší, aby vedle šíleně chrápajícího taťky byla schopna usnout….
Už po pár měsících vedle usedlého taťky jsem si připadala jak v manželství po 30ti letech….Služka a milenka…Sex a žrádlo….Když jsem navrhla, že bychom si někdy měli udělat víkend jen pro sebe, odjet někam kde budem sami a kde konečně nebudu muset vařit, taťka se na mě nechápavě podíval a odvětil, že nebudem zbytečně utrácet…
Vzpomněla jsem si na romantické výlety a skvělý sex s předchozími zajíčky, taťku vyhodila z gauče i ze života a smířila se s tím, že něco jako dva v jednom asi bohužel neexistuje…
Tak tu teď sedím a mám strašný depky. Už jsem si zakázala sledování romantických filmů a čtení knížek se špatným i dobrým koncem. Zakázala jsem si prohlížení fotek a miminkovských oblečků svého chlapečka, když byl ještě „malinkej a roztomilej“. Zakázala jsem si vzpomínání na minulost i představy pochmurné budoucnosti, neboť u všeho hlasitě pláču..Do toho ještě smrkám a hrozně kašlu..Jsem opuchlá a hnusná…Budižkničemu…
Ale nevzdávám to..Dostala jsem skvělý nápad. Poslední únorový týden mám díky práci ve školství volno a synek jarní prázdniny. Koupila jsem dnes výhodné letenky a domluvila s kamarádkou žijící v Paříži, zda u ní budeme moct pár dnů bydlet…Půjdeme na Eiffelovku, projdeme se uličkami Montmartru, navštívíme Louvre, budem se procházet centrem, okukovat obchůdky, posedávat v kavárnách a k obědu si dáme kotel mušlí na bílém víně….
No a večer…večer nechám synka doma s kamarádčinými dětmi a my dvě si musíme zajít někam na drink..Budeme tlachat o ničem, smát se..no a taky po očku pozorovat sličné Francouze.. A obléknu si ten krásný nový bílý kabát a rozpustím vlasy a vezmu podpatky a šaty….a vůbec….Ještě jsem neskončila!!!..:-)))
Au revoir, zimní depko!
PS:A ten domek v Provence s ovečkama a slepičkama si můžu vždycky nechat v záloze „na starý kolena“…:-))))
