Jak zvládnout trenéra, který vás ponižuje: Praktické rady pro sebelásku
Každý z nás se občas setká se vzteklým trenérem. Víme, že jsme tady proto, abychom se něco naučili, pochopili a změnili se k lepšímu. K tomu potřebujeme druhé lidi a potřebujeme si tu situaci prožít.
Třeba tak, že potkáme člověka, který na nás řve, nadává nám, ponižuje nás.
Je to zkouška, jak máme zvládnutou sebelásku. Pokud si beru jeho nadávky a obviňování osobně, pak pochybuju o své hodnotě a nevěřím si.
Pokud se mám ráda, dokážu se přijmout i se svými chybami. Vím, že nejsem dokonalá, ale snažím se, dělám to nejlepší, co umím. Odpouštím si vše, co se mi nepovedlo, protože vím, že bez chyb to prostě nejde.
Takže si uvědomím, že se mnou to nemá nic společného. Že to nevypovídá nic o mně, je to jeho problém. Tenhle člověk má možná strach, něčím se trápí nebo si chce zvyšovat své sebevědomí. A prostě to zatím jinak neumí zvládnout a tak na mě řve. Ale je jen na mně, co si oněm budu myslet.
Záleží na mě, jak se rozhodnu! Jestli do sebe pustím jeho jed nebo se rozhodnu, že ON mě nerozhodí.
Že on nebude mít moc nad mými pocity.
Můžu se naučit říct si: “ No jo, zase trenér! „ A věřte mi, že časem se dokážete při této myšlence pousmát.
Zkusím si najít, co mě na tom tolik naštvalo a vyšlu vesmíru otázku: “ Z jakého důvodu to z lásky pro mě dělá? Co se mám naučit, pochopit, změnit? Co mi na tom vadí? Proč se mě to tolik dotýká? “
Že neslyším hned odpověď? Nevadí, odpověď přijde, až to budu mít pochopit. Pokud to zatím nevím, z nějakého důvodu, to ještě vědět nemám.
Pokud to ještě nechápu, tak je jasné, že trénink nemůže skončit. Špatná zpráva? Ne. Přece se potřebuji naučit uvědomit si vlatní hodnotu, to, kým jsem a postavit se za sebe. Jak jinak bych se to naučila? Tohle je příležitost.
Pokud toho člověka znám, zkusím si na něm najít něco dobrého, jeho dobré vlastnosti a pak si řeknu: „ Tolik dobrých vlastností, a já se zlobím pro tu jednu.“
Jenže, co když je to někdo cizí? Někdo, kdo na mě řve a ani ho pořádně neznám. Nevím, jaké má dobré vlastnosti, mám pocit, že žádné ani mít nemůže.
Vyvolal ve mě tyhle špatné pocity, zkazil mi náladu, tak co s tím?
Vykašlejte se na trenéra. O něj přece nejde. On je jen nástrojem, pomůckou k vašemu pochopení, k vaší změně. Dělá to na nevědomé úrovni, učí vás něčemu, co neumíte zvládnout.
Vždycky jde jen o vás.
Takže, soustřeďte se na sebe, co máte z této situace pochopit. Nezůstávejte v pocitu zlosti, přece víte, jak vám tyto ohnivé emoce škodí.
To se snadno řekne, ale jak, když s vámi cloumají emoce vzteku, křivdy, ublížení, nespravedlnosti a lítosti.
Držet je v sobě a trápit se jimi, ubližujete hlavně sami sobě. On je v pohodě. Přece se máte rádi.
Pokud máte vztek, ventilujte ho. Ale přijít domů a seřvat partnera, děti i psa, asi nebude ten správný přístup. Jen byste ten jed zlosti předávali dál. Takže to zkuste vydýchat, pěkně z hluboka. Vybijte to ze sebe třeba sportem, prací. Posekejte dřevo, přeházejte hromadu písku. Běžte si zaběhat, šlapejte na rotopedu. Běžte se projít.
A pak ten pocit, zkuste změnit na vděčnost. Poděkujte vesmíru, že jste z této zkoušky vyšli obohaceni o další zkušenost, že jste obstáli, poučili se. Pochvalte se, jak jste skvělí, že jste nezatvrdli ve svých postojích, že umíte odpouštět, že jsme zase o krok blíže k sobě.
Ten druhý potřebuje zažít tu situaci stejně jako vy. I on se musí naučit změnit nějaké svoje chování a postoje. Jenže třeba to nejste vy, kdo ho to má naučit.
Takže se soustřeďte na sebe, najděte svou harmonii, obklopte se něčím, co máte rádi, co děláte rádi. Hledejte to pozitivní na této zkušenosti a odevzdejte to nahoru.
Vesmír nikomu nedovolí, donekonečna dělat věci špatně.
Zkuste to. Nikomu to nejde snadno! Ale uvidíte ten rozdíl, jak se pak budete cítit. A vaše játra vám poděkují.
Zdroj foto: Pixabay.com
