Velký pátek: den velké ostudy lidstva

Lidský svět je plný paradoxů. Jedním z nich je i pojmenování dnešního dne. Den ve kterém vzpomínáme na jednu z nejodpornějších justičních vražd minulosti nese pojmenování Velký pátek.

Tato vražda byla výjimečná tím, že její obětí se stala největší naděje tehdejší doby. Ještě stále poměrně mladý muž, židovský kazatel, který jako jediný ve své době znal životní Pravdu a předával jí lidem. Vrátil se zpět z vyšších pater života a přijal lidské tělo, aby nám lidem pomohl na našich životních cestách, aby tyto byly co možná nejméně bolestné.

A jak jsme se k němu zachovali my lidé? Poděkovali jsme mu za jeho obětavou činnost? Ani trochu. Naopak. Začali jsme šířit proti němu pomluvy. Zorganizovali zinscenovaný proces a pak jej veřejně poslali na smrt. Ne, rozhodně to nebyl Pilát Pontský, podepisující rozsudek smrti, který nese hlavní vinu za smrt Ježíše. Byli to hlavně veleknězi, kteří Ježíše vnímali jako svou konkurenci. A pak také „ prostí občané“, kteří na otázku Piláta, jak má naložit s Ježíšem reagovali křičením „Ukřižuj ho!“.

Dnes vnímáme Ježíše za toho svatého a křičící dav jako zlou lůzu. Ale buďme k sobě upřímní. Jak by se zachovala většina z nás v tehdejší době. Opravdu by jsme poznali, že Ježíš je skutečně ten prorokovaný mesiáš, který byl očekáván? Nebo by jsme spíše šli s davem a přijali všeobecné veřejné mínění o tom, že se jedná o syna děvky, podvodníka, ďáblem posedlého čaroděje, který místo toho aby zorganizoval povstání proti římským tyranům bourá tradiční víru zděděnou po předcích a šíří naivní a nesmyslné kecy o odpouštění a lásce k bližnímu.

Jsme na tom my lidé však skutečně tak špatně? Myslím si, že existuje i druhá stránka této věci. Naše lidská malost a nedokonalost je přirozená. Je důsledkem toho, že být člověkem v rámci evoluce života na Zemi ještě není tak mnoho. Tím, že jsme na planetě Zemi v tomto okamžiku nejinteligentnějším tvorem nic neznamená, že v budoucnu se nevyvinou další vyšší vývojové druhy, které se na nás budou dívat tak, jak my se díváme třeba na opice.

Ať již prožijeme sebevětší traumata a tragédie, vždy nakonec přijde slunný den. A vše zlé se v dobré obrátí. Smrt je vlastně jen iluzí vzbuzující strach, naopak život je věčný.

Na Velký pátek se vážou i některé pověry, které nejsou součástí křesťanství, ale jenom lidovými tradicemi. V lidových pověrách je tento den spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly poklady; v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčeno do Kristovy krve. Velká moc se ovšem připisovala koupelím – ještě před svítáním lidé vycházeli k potůčkům, aby si zajistili pevné zdraví po celý rok.