Dnes je nějaká šíleně divná doba. Nemám si na co stěžovat.. konečně se mi daří dobře..
Spíš mě děsí to prostředí v kterém se vyskytuji. To všechno co kolem sebe vidím.. tak si říkám, jestli okolí má být odraz sebe sama. No tak potěž PánBůh.
Představte si. Snažíte se být upřímní i když to kolikrát je nepříjemné. Obou stranám. Překvapuje mě, že abychom děkovali za upřímnost – protože ta je ta, co nás posouvá – dáme jí na prdel.
Kde jsou ty dny, kdy byli k sobě lidé uctiví a vzdělání pro ně bylo důležité. Víte, já jsem nikdy nebyla žádný pilný student. Ba naopak. Možná právě proto, si vážím lidí, kteří jsou vzdělaní. I když to neznamená, že jsou lepšími lidmi.
Dnes se tleská těm, kteří jsou jen na povrch ti lepší..
Myslím si, že ve svém nitru nejsem žárlivá. Naopak jsem přející člověk. Moje duše už to asi neunese.. tak se z toho musí člověk vykecat na ženách 😀
No furt lepší než skočit z mostu 😀 <--- VTIP
Ještě se mi na mysl dere jedna otázka. Která Vás asi taky napadla. Jak člověk pozná, že je to upřímné a pravdivé? .. asi nepozná, pokud nejste věštec... ale na místě je, se nadtím alespoň zamyslet. Naslouchat tomu co Vám říká prostor kolem Vás.
Jsem vcelku intuitivní - čtu mezi řádky, jak se říká. Z neverbální komunikace člověk vyplodí dost věcí 😀
Co tím chtěl básník říci?! Ani nevm ..
Nechci být ta, co se schová do ulity a bude dělat, že tam není.. na to už je mi dost let. A taky si myslím, že bych se tam už nevešla 😀
Takže tím chtěl můj splín říct.. pokud Vám někdo upřímně říká něco, co se Vás dotklo nebo je to pro Vás nějakým způsobem nepříjemné. Nemusí to nutně znamenat, že Vás chce ten člověk nasrat 😀
Děkuji za přečtení.. přeji dobrou noc.
