Opět dnes něco z vlastní zkušenosti. Spousta žen o domácím násilí neví všechno a vlastně proč by měly, když to díky bohu nezažily. Člověk se o to nezajímá, dokud si to neokusí na vlastní kůži.
Pod pojem domácí násilí si můžeme představit:
1) psychické násilí- zastrašování, omezování ve všem kam a s kým jdete, kritizování a ponižování, vyhrožování a vydírání
2) fyzické násilí – rány pěstí, facky, kopání, bití nějakým předmětem, tahání za vlasy atd.
3) sociální násilí – izolace od příbuzných a přátel, zákaz přijímat vaše návštěvy
4) ekonomické zneužívání – zamezení přístupu k vlastním financím, vydírání
5) sexuální násilí
Začalo to nenápadně
Spousta žen si bohužel žádných náznaků nevšimne, stejně jako já. Ted v téhle době můžu říci, že jsem byla úplně blbá. Sama sebe teď nechápu, že jsem to nechala zajít až tak daleko.
Začalo to tím, že po mě bývalý přítel začínal chtít peníze nejdřív malé částky třeba na cigára a tak, ale to není nic zvláštního. Pak začal sázet. Přišel s tím, že nemá už peníze, a já jelikož jsem vše platila, jsem spoléhala na něj. No došel vždy k tomu, že si mám vzít půjčku. Bylo jich několik. Na veřejnosti se nebál mě urážet a zesměšňovat. I když mi pár lidí říkalo, že se chová ke mně hnusně, já je bohužel moc neposlouchala. Ptal se mě kam a s kým jdu. Zakázal mi vídat se s rodiči nebo jakkoliv s nimi komunikovat (rodiče jsem předtím neviděla zhruba půl roku). On si chodil, kam chtěl, kdy chtěl, a vracel se opět stejně. Když jsem dělala večeři a on přišel domů a prostě se stane, že se to nestihne na čas třeba o 10 minut déle, mi to trvalo tak hned bylo zle, že jsem neschopná udělat něco správně a včas.
Týral mě a podváděl
Postupem času jsem se dozvěděla, že mě podvádí s kolegyní. Samozřejmě všechno zapíral, a já i když jsem si byla stoprocentně jistá, jsem to z nějakého důvodu tolerovala, a věřila, že to ukončil. No až jednoho dne jsme u nás doma pořádali oslavu a on jí sem přitáhl nic nijak jsem to neřešila až k večeru jak jsem byla připitá, jsem na něj uhodila a to bylo zle. Začal před všemi na mě řvát, urážet (takový slova by vám člověk, který vás má rád nikdy neřekl) a poprvé se mě dotkl. Začal mě hrubě chytat za paže, boky a břicho. Bolelo to. Jen jeden kamarád mu řekl, ať mě nechá.. Ten večer mi dali nějaký prášky na uklidnění, nevěděla jsem o sobě a úplně odpadla. Když jsem se v noci probrala, viděla jsem, jak si užívá s jinou kolegyní. Zapíral a dělal ze mě blbou. Nebavili jsme se spolu.
Asi po měsíci jsme jeli ke kamarádovi na oslavu a nějaký koncert. Kolegyně číslo jedna tam byla taky. Alkohol dělá své. Opět jsem to nevydržela, jak se tam kolem sebe plazili. Někdo si může myslet, že jsem hysterka, ale právě, že jsem byla až moc mírná. Nechápu. No každopádně mě odtáhl stranou a opět mě chytal hrubě za paže atd. Další den jsem měla zase všude plno modřin. Neskutečný. Omlouval se.
Nutil mě nosit trika s dlouhým rukávem, i když bylo léto. Až jednoho dne jsem přišla v noci z práce a on po mě vyžadoval peníze. V tu chvíli jsem si řekla, co to sakra dělám?! Asi se mi konečně rozsvítilo a vyhodila jsem h, i když jsem se bála. Řval na mě a já mu ještě řekla, ať mě klidně zbije, ale ať vypadne.
Tím to nějak končí, ale bohužel není všemu úplně konec. Co mi z toho vztahu zbylo? Plno dluhů, které budu splácet ještě několik let. Velké ponaučení, že nesmím každému věřit a nebýt tak naivní a plno ošklivých vzpomínek.
Vím, že to je těžký odejít a ukončit to, ale vždy tu bude někdo, kdo vám pomůže začít znovu.
