Neobvyklá svatba nejnovější soutěžní vítězky
Tak dneska já. Jsem poslední účastnicí soutěže a vím, že vyhraju. Takhle originální svatbu žádná z mých soupeřek neměla. Dívám se na umně svázanou kytici bílých dračích květů a zhluboka vdechnu jejich vanilkovou vůni. Uklidňuje mne. Pro obyčejnou nevěstu se tahle květina vůbec nehodí. Kvete jen v noci a navíc by její krása na pozadí bílý šatů zcela zanikla. Mechanicky hladím kalíšky květů a myšlenky mi přeskakují z místa na místo jako elektrony rozhozené opačným pólem magnetu. Dnes je můj den D. Vlastně noc. N? Moje ruka s černými nehty dokončí svou cestu po kytici a doputuje až ke štětci a pudřence.
Bude to zkrátka skvělé! Na téhle svatbě jsem pracovala půl roku, i když jsem si ji takhle původně vůbec nepředstavovala. Stejně jako každá malá holka, jsem snila o bílých šatech, závoji, střevíčcích pro Popelku a obrovské kytici růží.
Jenže pak přišla tahle soutěž. Proto nemůžu mít obyčejnou tradiční svatbu. Musí to být jedinečný zážitek, který si všichni zapamatují. I když možná letos absolvují ještě několik dalších tuctových svateb. Ať se pak dohadují, která ta svatba plná květin, atlasových stuh, bílých krajek a holubic to byla… Moji si nespletou. Nikdy.
Řekněte sami. Kdy jste šli na svatbu o půlnoci…? Kdy po vás někdo chtěl, abyste na obřad přišli výhradně v černém? Obřad sice bude na hradě, ale ve sklepeních, namísto hlavního sálu.
Dívám se oknem ven. Musím si je pootevřít, abych přes odlesky světla v místnosti, venku vůbec něco viděla. Slyším hudbu a cítím exotickou vůni z vykuřovadel. Obloha je plná hvězd, jako bych je objednala. Lampy jsou zhasnuté, všude na nádvoří a hradbách hoří malé ohně a louče. Cestička ke kryptě je třpytivě vyznačená plamínky svíček. Tudy za chvilku půjdu.
Někde klepe, do pokoje vcházím mamka s družičkou. Nenechám je ani promluvit: „Jak to vypadá dole?“ ptám se nedočkavě.
„Myslím, že už jsou tu všichni,“ odpoví skoupě máma.
„A jak se jim to líbí? Co říkají?“ nenechám se odbýt.
„To víš, jsou zvědaví. Pijí ty koktejly s divnými názvy a těší se na nevěstu. Jdeme ti pomoci obléct šaty. Už bude čas,“ odpoví máma.
„Náhodou.., Bloody Mary je prostě skvělý pití!“ škytne družička „..“ A pojmenovat bílé víno živá voda a červené mrtvá voda, je naprosto geniální! Strejda si dal namíchat „Krvavý záda“ a nechce s pitím přestat.“
Alespoň, že strejda Karel je spokojený. Máma je, i přes make-up, celá pobledlá. „Vypadá to tu, jak na svatbě upírů, Verunko. Takhle jsi to opravdu chtěla?“
„Chtěla mami. Všichni si to budou pamatovat a my vyhrajeme tu soutěž o zájezd k moři. Jinak bysme se k Tichému oceánu nedostali. Víš, jak je to drahý?“
„To tahle svatba taky…“ utrousila máma, ale jen potichu. „Kde máš ty šaty?“ Vypadala, že chce dodat: „Ať to máme za sebou.“
Moje vlastní máma se netěší na mou svatbu! Tak tohle mne nenapadlo. Byla jsem tak zaměstnaná vymýšlením a prosazováním originálních nápadů, že jsem si nějak nestihla všimnout.
„Tak kde jsou šaty?“ družička mně trochu netrpělivě vytrhává z opožděných úvah.
„Tamhle,“ kývnu k černému pytli visícímu na dveřích do místnosti.
Máma se otočí a dojde pro ně. Spolu s družičkou je sundávají a začínají obal otevírat.
„Doufám, že sis tam nechala dát alespoň ty stříbrné hvězdičky. To bude na bílé v těch světlech vypadat moc hezky…,“ máma se snaží o smířlivý tón, ale rychle ji to přejde: „Veroniko, to nemyslíš vážně!“
„Myslím! Když souboj, tak souboj. Jestli mám vyhrát, musím být originální. A všechny ostatní nevěsty byly v bílém. Nehodlám předstírat, že jsem nevinná panna jako ony.“
„Tak toho se u tebe opravdu bát nemusíme…,“ máma s odporem vytahuje mistrovské dílo švadleny. Látka se zatřpytí ve světle, ale nejsou to hvězdičky, jak si přála ona. Nakonec na temně rudé barvě šatů by to nebylo nic moc…
„Budeš vypadat jako Čachtická paní,“ pronese a hledá zip.
Přestávám ji poslouchat. Ty šaty jsou nádherné a mně moc sluší. Korzet se spoustou třpytivých korálků a dole taftová sukně až na zem s blyštivými kamínky. Vypadám jako královna. Tahle svatba dala spoustu práce a já si ji nenechám zkazit – ani od své matky.
Když si obouvám červené lodičky, někdo klepe. Doufám, že to není ženich. Tahle svatba sice není zrovna tradiční, ale rozhodně nechci, aby mne viděl před obřadem. Přišel by o překvapení.
Naštěstí je to jen produkční soutěže. „Tak, jak to tady vypadá? Hotovo?“ úsměv jí zmrzne na rtech. „Vy máte červené šaty? Tak to je teda průser…!“ Produkční se hroutí na otoman: “To jste si nemohla vzít aspoň růžové? A ta modrá na družičce…To má být nějaká provokace?“
„A to jako proč?“ mám slzy na krajíčku. Pořád se někomu něco nelíbí. „Copak jsem Barbína?“ ukazuji na své havraní vlasy. „Půlnoční svatba v růžové? Co je na červené špatného? Sama jste říkala, že vítáte cokoliv originálního.“
„To máte pravdu, originálního ano. Ale ne červeného. Zapomněla jste, kdo je hlavní sponzor soutěže?“
…??
„T-Mobile! A ti mají logo jaké? Růžové! A to si pište, že ti teda nikoho v červeném soutěž vyhrát rozhodně nenechají!“
xxxx
Ostatní mé povídky si můžete přečíst zde na zenysro.cz/klara4 nebo na blogu Ouzasna.cz.
Zdroj foto:Pixabay.com
