Zdravím všechny, přeji PŘÍJEMno všem.
Příběh s pořadovým číslem 82 je taková malá sklizeň,
krůček pro danou osobu i mě,
ale poKROK pro ÉTER, tedy každého z nás.
Před půl rokem mi přišla žádost na FB o přátelství od mladé pohledné ženy,
odepsala jsem jí:…
“ČEMU VDĚČÍM ZA PŘÍZEŇ A V ČEM TI MOHU BÝT NÁPOMOCNÁ?”
Zajímal mě její přesný záměr, odpověděla:
“Ahoj Vando, promiň ze jsem neodepsala ale jsem účetní a teď se doslova nezastavím ???? Nic konkrétního od tebe nepotřebuji. Viděla jsem známou tvar a odeslala zadost.
Před 3 lety jsme se viděli s přáteli a ty jsi mi tenkrát řekla to co nikdo ne. Chápu ze si nevzpomínáš je to už dlouho. Mě to ale uvízlo v paměti, ze jsi dobrý člověk.”
Před 3 lety jsme se viděli s přáteli a ty jsi mi tenkrát řekla to co nikdo ne. Chápu ze si nevzpomínáš je to už dlouho. Mě to ale uvízlo v paměti, ze jsi dobrý člověk.”
Sice má ve jméně V místo W a bohužel píše bez čárek a diakritiky, ale hloubku to má.
Můžete MOŽNÁ podotknout, že takový příběh sem NEpatří, ale vězte, že ano.
Proč?
Protože jsem se ve svém volném čase byla bavit, přesto při setkání s ní, jsem začala pracovat a co mi k ní PŘICHÁZELO, to jsem jí předala.
A v době, jakou je – dlouhodobá třetí válka – je zásadní ZASÉVAT zrníčka,
z nichž mohou vykvést radosti, nikoli starosti, sou(CIT)náležitost nikoli trýzeň a hanění.
Žádost jsem chtěla potvrdit o několik dní později, ale sličná mladá žena ji stáhla.
Zalekla se, že OBTĚŽUJE.
Ale protože si jí vybavuji a tuším, že je vhodné mít vzájemně o sobě možný přehled, svou žádost jsem jí poslala nově já a ona bleskurychle potvrdila.
Další detaily jsou příliš osobní, tudíž je vynechám.
Chtěla jsem tím předat důležité sdělení:
Vždy máme věřit svému vlastnímu ♥️
a nechat sebou cloumat maximálně vnitřní intuicí,
ostatní můžeme uKLIDit
(úklid je třeba, dodává klid a spojuje lid).
S pozdravem a pravidelným ú-k-lid-em,
tím pádem bez potřeby návštěv ne-moc-nic,
se loučím a za 10 dní se opět přihlásím, WV.
