Nedělní Zuzčino poetické okénko (7. 11. 2021)

Vážené a milé ženy, blíží se nám výročí sametové revoluce, a tak mám pro vás dnes připravené dvě kratší básně z osmdesátek a doby PŘED, kdy jsme s kamarádkou usoudily, že v podstatě jediný způsob, jak přežít v našem mládí komunistický režim, je pařit.*heart*

Snad vám ty dva staré texty vlijí do žil alespoň trochu optimismu.:) Mějte se krásně a opatrujte se. Vaše Holubička Zuzka

Nedotýkejte se vystaveného zboží

                                        (Procházka večerní Prahou)

Co na mě tak zíráš

člověče?

Tvůj pohled mi nahání

hrůzu

takhle se nekoukej

Nejsem panna do vitríny

ani na hraní

a to že mám krátkou sukni

a trochu tenkou blůzu

snad ještě neznamená

že jsem na prodej

 

               (1987) 

 

Ta dnešní

Poslední metro

mělo ten den slabý žaludek

zvrátilo nás

a ještě si za námi odplivlo

Do tmy

se ozval něčí výkřik

Ta dnešní mládež…!

Jakže to říkal ten diskžokej?

aha:

Hezkou

a   ú s p ě š n o u

noc

                   (1986)