Nedělní Zuzčino poetické okénko (29. 8. 2021)

Vážené a milé ženy, máme tu poslední srpnovou neděli, a tak vám skutečně nemohu poslat jinou báseň než tuto… srpnovou.*heart* Hodně pro mě znamená, je symbolem té doby. Napsala jsem ji chvíli po revoluci v prvním ročníku žurnalistiky, kde jsem na literaturu dostala opravdu vzácnou ženu, profesorku Neradovou. I díky ní jsem propadla dílu několika českých – i světových – básníků, s jejichž tvorbou nás ve svých přednáškách trpělivě a velice kultivovaně seznamovala. Dodnes jsem jí za to vděčná. Asi nejoblíbenějším z nich všech se stal pro mě zcela geniální básník a překladatel Vladimír Holan.

Proto si dovolím mu – alespoň takto v myšlenkách někam na Kampu, kde jeho duch jistě ještě přebývá – tuto drobnou báseň věnovat. A vám všem přeji krásný konec léta. Uteklo to… Vaše Holubička Zuzka

Srpen

             

                       (Vl. Holanovi)

Jas šípků ještě nedozrálých

noci voní toužebnou vzpomínkou

a pod okny spí letitá studna

s rozpraskanými rty

a kruhy pod očima

od dávného pláče

Jako tvá žena

když´s ji naposledy opustil

aby ses znovu vrátil

k Ní –

už úplně jiné ženě

                                   (FSV UK, 1990)