K posledním blogům mě inspirovali mí studenti a není tomu jinak ani teď. V hodinách rodinného práva probíráme manželství, rodičovství, rozvod, společné jmění, formy náhradní rodinné péče, výživné aaaaa … prostě všechno, co s rodinným právem souvisí.
Studenti mají rádi příběhy ze života nejlépe s ponaučením. Jenže kde je pořád brát a nekrást :). Nicméně, v souvislosti s uzavřením manželství mi přece jeden zajímavý na mysli vytanul. Pro pořádek podotýkám, že jsem nebyla ani aktérkou a dokonce ani nikterak zúčastněnou osobou. Ovšem byl to takový nářez, že se to dostalo i k mému sluchu, ačkoliv drby nebyly, nejsou a nebudou můj kobylek 🙂 .
„Pohni si nebo nestihneme to nejdůležitější – společné, dojemné, nádherné, ANO. A mohl by sis ze svého nejlepšího kamaráda vzít příklad a …“
„Prosím, o tom se teď nebudeme bavit. Jdeme na svatbu a tu si taky užijeme bez JAKÝCHKOLIV nejapných připomínek a poznámek. Ano? Mám hlad, že by jeden pad. Snídani jsem schválně vynechal. Svatební hostina ….hmmmmm, jak já se těšíííím.“
Hurá, nemusíme hledat místo k parkování, skoro novomanžel myslel jak vidno na všechno, takže v pohodě docházíme ke kostelu a necháme se organizovat. Družičky, růžičky, serepetičky … bože … co ještě [^] !
„Haló, haló …. věnujte mi chvilku pozornosti,“ můj nejlepší kamarád a ženich v jedné osobě v luxusním ohozu mává na svatebčany zalepenými obálkami a organizuje nějakou jistě báječnou, svatební opičárnu ;-). Což o to, vkus a cit pro dramatično se mu nikdy nedal upřít, ale asi mu už z toho taky hráblo. Ne, ne, neeeee!!! K takovému cirkusu mě nikdo, nikdy nedonutí. Ani pod drogami!
„Prosím všechny o spolupráci. Je to trapně jednoduché. Každému páru dám jednu z těchto obálek, které otevřete, až k tomu dám pokyn. Jasný? Dřív ne. Zkazili byste překvapení [^] , na kterém usilovně pracuji už několik dnů, a to určitě nikdo z vás nechce.“
Zbláznil se fakt definitivně? To s tím musí otravovat akorát před vraty kostela? Nemůže počkat třeba až po obědě? Má tušení, že můj žaludek může přehlušit i varhany, jestli nedostane urychleně polévku s játrovými knedlíčky a tradiční svíčkovou minimálně se šesti? Má někdo za kamaráda takovýho vola? To bych chtěl vidět. Na Lenku se radši ani nedívám, protože její rozechvění, dojetí, sentiment a němou výčitku v očích nemůžu teď ani vidět. Popadneme svou obálku a usazujeme se do lavic. Ale musím uznat, že svatba v kostele má své kouzlo.
Pozoruji novomanžele, svědky a výjimečná, sváteční atmosféra pomalu doléhá i na mě. Nevěsta je jedním slovem božská, i když nervozita je na ní znát. Ženichovi nevidím do tváře, což je škoda, a tak mi pohled sklouzne na jeho svědka, třetího do naší trojice. Nenápadně na něj kývnu a spiklenecky mrknu. Známe se od mala a jeden bez druhého a třetího nedáme ani ránu. Na střední jsme založili kapelu, a i když jsme se po vysoké rozdělili, když se Pavel rozhodl do toho praštit, bylo jasné, že mu to jeden z nás dvou odsvědčí.
Z mých myšlenek mě vytrhují slova kněze:
„…láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne…. Amen. Pokud má někdo námitku, aby tito dva nebyli oddáni, ať promluví nyní, nebo ať mlčí navždy….“
Přesně tohle je místo, které na svatbách nesnáším. Přijde mi alibistické a patetické a teatrální a zbytečné a trapné a ….. Kromě Jany Eyerové a Slunce sena a pár facek, jsem nikdy nezažil ani neslyšel, že by někdo pojal touhu zrovna v kostele v této chvíli fušovat faráři do řemesla.
„Teď je ta správná chvíle, rozlepte obálky,“ zazní od oltáře. Pavel se otáčí k užaslým a nic nechápajícím svatebčanům. Udiveně se po sobě díváme, krčíme rameny, kroutíme hlavami, roztržitě hledáme založené obálky a …… pomalu je rozlepujeme.
Ne. Ne. Neeeee……
Ježišikriste …
Ty vole …
Panebože … ty to vidíš,
ozývá se střídavě ze všech kostelních lavic a k tomu pláč, lkaní, zděšení, úděs, hrůza, mdloby obou matek, nadávky zhrzených otců … 🙁 :;( 3:( 🙁 :;( 3:( a do toho stále nic netušící (i když kdoví) nevěsta, svědci a farář. Nikdy jsem si neuvědomil, že dusno se rodí ve vteřině a roste geometrickou řadou.
Zuřivě trhám tuhou obálku, Lenka mi očima visí na rukou, až na nás vykouknou fotky se šťastnou nevěstou. Přistiženou inflagranti se svědkem. Těžce inflagranti.
Kurva. Kurva. KURVA!!!!! S mrazením v zádech a obavách zírám střídavě na ženicha a svědka. Možná si farář nakonec jenom přehodí svatební a pohřební projev 3:( , jestli se Pavel neudrží a z živého svědka udělá mrtvolu nebo by se mohli ti dva prohodit a svatbu normálně dojet. Vtip 🙁 .
„Tím je řečeno vše. Mlčet navždy rozhodně nebudu ani dělat ze sebe vola,“ řekne ženich do toho všeobecného chaosu tak nějak mimochodem, mine konsternovanou nevěstu i svědka a odchází od oltáře.
Farář ze sebe od té nablblé otázky ještě nevydal ani hlásku. Dobře mu tak. Nemá se ptát na pitomosti.
Zůstavší dvojice před oltářem jakoby zkameněla (či zcepeněla strachem) a tvoří bizarní sousoší: Mohlo by nést název: Neprovdatelná.
Popadnu Lenku za ruku a mlčky odcházíme také. Tady už dneska rozhodně najíst nedostanu.
———————————
A to slibované poučení? To nechám na každém z vás. Kamarád, který mi ten příběh vyprávěl, od té doby nepodceňuje snídaně. Nikdy :).
Ženich? Ten nejdrsnějším způsobem zjistil, že kamarád má taky rád. I ten nejlepší. 3:(.
Nevěsta? Třeba už nikdy v životě nebude lhát. Lež má krátké nohy a ji dovedla do prekérní situace :;(.
Svědek? Tak ten se může jít oběsit do rybníka nebo si s Tomášem Klusem prozpěvovat: Nebudu vám lhát, našel jsem pravdu v chlastu. nebudu vám lhát …. úplně na dně … 😉
A pan farář? Že by na vlastní kůži okusil přísloví: na blbou otázku blbá odpověď? Nebo třeba do kázání pro příště zamontuje i jeden z Murphyho zákonů:
Láska je, když žena nikdy nedostane to, co očekává, a muž nikdy neočekává to, čeho se mu dostane. :-{} :-{} :-{}
A my všichni ostatní? Nenávist, msta a ponížení problém nikdy nevyřeší. Naopak. Zadělají ještě na mnohem větší.
Zdroj foto: Pixabay.com
