Recenze: Suché konce – bizarní krása lidských příběhů od Lenky Sobotové
Všichni jsem směšní i velcí, ať už bojujeme, nebo rezignujeme. Je asi jen málo trefnějších vět, ve kterých je obsažena trapnost i velkolepost lidského bytí. Mrskáme se od jednoho extrému do druhého, někdo v klidu pluje klidnými vodami středu, někdo má konce mokré a někdo suché.
Musí být konec vždy mokrý? Napadne vás možná ve chvíli, kdy si vezmete knihu Lenky Sobotové do ruky, tato poněkud dvojsmyslná otázka. Doporučuji začíst se dříve, než začnete tuto otázku hlouběji analyzovat.
Vážně! Přísahám!
Pravda, hned první povídka tomu dává slušně na frak!
„Skripta se schématem chámovodu mi leží na kolenou obrázkem dolů, rozhlížím se po místnosti. Všichni říkají, škoda že je to ve sklepě, ale já to jako sklep nevidím. Aby měl někdo úplně privátní vstup do zahrady přímo z ložnice (i když je to jediná místnost bytu), to se člověku jen tak nepoštěstí. K proskleným dveřím do zahrady se musí vystoupat nahoru po pěti dřevěných schůdcích, čili bydlím opravdu trochu pod zemí, v hloubce, ale právě to mě hluboce uspokojuje, jsem tady zasazená jako rostlina a nic mě nevyviklá.“
Dovedete si to představit? Já ano…
A dovedu si představit každou ze situací, které ve svých povídkách Lenka Sobotová popisuje. Barvitost, čtivost, jasnost, průhlednost a dokonalé mikrodrama lidské psychiky, někdy až bizardních situací (když například slyšíte exmanžela, který s vámi bydlí a chichotá se za slabou panelákovou zdí se svou novou milenkou), doslova pak cítíte chuť griotky, kterou si ta zahořklá exmanželka dá, cítíte parfém člověka, se kterým si povídáte, cítíte vůni jara, chalupy, kostela, úplně všeho, kde se s autorkou ocitáte. Drobné, ale snadno zapamatovatelné okamžiky života. Důležité, krásné, bizardní.
Zejména s těmi bizardními to autorka umí. Nahraje vám je na talíř způsobem, že se těšíte na to pochutnání, pochutnáte si a se závěrem se i usmějete nebo hořce ušklíbnete „jo, tohle je uvěřitelné, takhle to klidně může být.“
Dokonalá škola povídek? Možná…
Rozhodně, kdo má rád povídky, tomu tuhle útlou knížku, co se vejde i do kabelky, doporučuji. Protože všichni jsme směšní, ať už bojujeme, nebo rezignujeme…
V celé této plejádě příběhů, osobností a situací uvidíte, jak široká je lidská duše, jak nesmyslně se může chovat, jak občas zamrzneme někde v dětství a jak nás často opouští zdravý rozum, zodpovědnost, a naopak velkou měrou přichází rezignace na život.
Nebo v Suchých koncích uvidíte něco jiného? Tohle už je na každém čtenáři, ale je to jedna z knih, kterou si rádi přečtete podruhé. Snad proto, že povídky se neočítají, i po prvním přečtení zůstávají šťavnaté. Nejsou konzumní…
O autorce:
Lenka Sobotová (nar. 1970) vystudovala anglistiku a bohemistiku. Pracuje jako nakladatelská redaktorka a je překladatelkou beletrie z angličtiny. Její knižní debut Ilustrátorka a jiné obrázky (Argo, 2013) vzbudil příznivý ohlas recenzentů i čtenářské obce.
Vydalo nakladatelství Argo, 2017, www.argo.cz
Zdroj foto: Renata Petříčková
