Zdravím ženy i muže. Speciálně pak rozvedené jedince a chci se tak trochu omluvit za svůj dřívější pohled na rozvedené manžele. Vždy jsem si říkala: ,,Tak Ti své problémy neřešili a manželství nezvládli.” Nyní už vím, že se někdy můžete snažit sebevíc, ale když jste na to sám, je to zcela zbytečné. Svého muže jsem milovala a odpustila mu nejeden ,,podraz’ vůči mé osobě za celých 12 let. Máme spolu dva syny 6 a 9 let. Postavili jsme svépomocí dva domy, jeden zděný a druhou dřevostavbu. Měli jsme pohodové manželství, ve výchově jsme se vždy shodli. Téměř vůbec jsme se nehádali. Myslim, ze jsme vypadali jako idylický pár. 🙂
Chci se podělit o svůj trochu scifi příběh *smile*. Pracuji jako zdravotní sestra na JIP přes 2 roky. Svou práci mám fakt ráda. Tam jsem poznala i Jitku, měla smysl pro humor a jako kolegyně jsme si rozuměly. Hezky se chovala k pacientům. Nijak jsme se v osobním volnu navštěvovaly.
Zlom v našem vztahu nastal po 3/4 roce. Kdy ji tragicky zemřel manžel. Se dvěma syny 13 a 10 let zůstala sama. Úplně mě to ,,rozsekalo” i když jsem její rodinu vůbec neznala. Rozhodla jsem se pomoci. A nebyla jsem sama,ještě má kamarádka a bývalá kolegyně toho času na mateřské. A další kolegyně z JIP. Rozjely jsme se za ní. Jezdily jsme do pohřbu téměř každý den. Po pohřbu jsem zůstala ,,věrná” už jen s kamarádkou a po pár měsících jsem na ,,pomoc” zůstala sama. Ale mého manžela situace také sebrala a tak jsme se do ,,zvedání Jitky ze dna” pustili s vervou společně. Jezdili jsme do kina, po koncertech, na zimni stadion s dětmi, dokonce i zahraniční dovolená v červenci byla společná. A tam nastaly situace, které ve mě vzbuzovali nejistotu. Intuice mi říkala,ze je všechno špatně. Manžel s ní trávil večery do rána s hlasitým smíchem a jednou ji i přede mnou položil ruku na stehno a vůbec mu nevadilo,že sedím vedle něj. Trápila jsem se a při jejich směšné zábavě ve 2 ráno ve vedlejší mistnosti, jsem doslova ,,řvala” do polštáře vedle nasich spících synů. Dovolenou jsem přežila, ale už jsem nechtěla přihlížet jak se mi můj manžel vzdaluje.
Ona se mi během podzimu začala protivit, neomylná, dokonalá a především velmi sebevědomá dámička, která mou osobu začala znemožňovat i v práci. Musela jezdit všude s námi. Byla jsme taková trojka. Manžel nechtěl ani slyšet o omezení styků.,, Jita přeci nebude sedět doma v koutě a plakat. Když může jet s námi. ” Tak to viděl můj muž. Vše jsme ji platili a že to začalo být finančně náročné. Ona to brala jako samozřejmost. On vlastně také. Začala jsem mit podezření, ze je do ní muž blázen. Úzkostlivě od léta střežil svůj mobil, měl vypnutý zvuk,neustále na něj hleděl. A každý výlet či akce byla samozřejmá i pro NI. Kdyz jsem dostala kytku k narozeninám, dostala ji i ona.
Začal pít šampaňské jako ona (přitom byl 10 let úplným abstinentem). Po letech, kdy nosil ,,šusťáky” se hezky ustrojil,teď vím že ne kvůli mě, nýbrž kvůli ní. Byla totiž samozřejmě s námi i na nákupech. Několikrát jsem nastoupila na manžela. Ale byla jsem paranoidní a prdlá, vždyť to neni vůbec jeho typ *smile*
Vše vyvrcholilo v lednu letošního roku na vesnické zábavě. Hodil mě na svého kamaráda a několik hodin protančil s Jitkou. Skvěle se u toho bavili. Ústa rozzářená od ucha k uchu u obou. Vůbec jsem je už nezajímala. Následovalo šílených 10 dní nejistoty a hádek. Až pak přiznal,ze JI MILUJE. Byla to úleva a zklamání v jednom. Ještě týden váhal mezi mnou a jí.
Jeji chování, chování kamarádky, nikdy nepochopím. Nepřijela, nezavolala, jen mu dělala vrbu a nadále si s nim psala. Napsala mi, že to viděla, ale prý s tím nemohla nic dělat. Nechtěla zřejmě přijít o servis, jaký jsme ji dopřávali. V práci na otázku proč si s ním půl roku psala kolegyni řekla:,,Tobě by taky dělalo dobře, kdyby Ti psal chlap!”
Na konci ledna se odstěhoval k rodičům. Prý ji nedokáže vymazat ze života a nechce mě trápit a ubližovat, že ji bude dál psát a vídat ji. Rozvádíme se. Nacházím v sobě ztracené sebevědomí a sebelásku. Prostě to tak mělo být. Jemu odpouštím a teď pracuji na ní. Je to těžší. Nejsou spolu,on začíná litovat. Vím, že už ho zpět nechci. Nikdy si mé osoby nevážil, neví vůbec co chce. Vycházíme spolu dobře, na všem se domluvíme. Mění i svou práci.
Jsem zpětně moc ráda,ze jsem překonala ten strach a jsme od sebe. Stojím si za svým rozhodnutím. I když to pro mě znamená životní změnu s překážkami. Střídavá péče skloubit s 12-hodinovými směnami. Vysoká hypotéka jen na mě a péče o celý dům. Ale už se NEbojím, vím ze to zvládnu, ať už s domem nebo bez něj. Hlavně se svými chlapečky, kteří jsou pro mě nejdůležitější. A třeba i ta láska mě potká 🙂
Mé ponaučení?? Pomáhej lidem, ale oči měj dokořán otevřené, dej na svou intuici. Važ si sama sebe. *heart*
