Unavená ve 23: Jak se vyrovnat s pocitem předčasného stárnutí
V srpnu jsem oslavila 23. narozeniny, ale často se cítím mnohem starší.
Neustále bych spala, v pátky je mou oblíbenou činností lehnout si do postele a válet se. Když se dívám na některé mé vrstevníky, co každý pátek vyráží do víru velkoměst na párty, nechápu, kde se moje energie neustále vytrácí. A tak jsem pro jednou chtěla dokázat, že to ještě se mnou není tak zlé a nechala se přesvědčit kamarádkou, že na tu super párty (na kterou mě lákala asi měsíc) půjdu.
Nutno podotknout, že jsem nebývala vždy tak nudná 😀 byly doby, kdy jsem obrážela diskotéky skoro každý víkend a nedovedla si představit, že to do 5-ti let se mnou bude jinak.
Maturita zvládnutá, Bc. státnice taky a můj sociální život se během semestru zúžil na pár přátel a hodiny a hodiny a hodiny strávené ve škole. Ale neměnila bych! Baví mě to a dělá mě to šťastnou, jen si občas říkám, kde je ta ztřeštěná puberťačka, co si myslela, že na vysoké bude vymetat jednu párty za druhou 🙂
Už na párty jsem šla s neustálým zíváním a touhou ukládat se ke spánku místo snahy o tanec na parketu. To ovšem nebylo ještě to nejhorší. Měli pivo (plus pro mě, jediné co mi z mé divokosti zůstalo jsou festivaly a pivo, takže aspoň budu mít co pít). Měli Jegry ve zkumavkách (plus za styl a takový panák se neodmítá). Pak už to šlo jen z kopce. Má unuděnost byla zřejmě dost viditelná, takže žádný velký úspěch u kluků se nekonal (ostatně tak jako vždy u mé osoby). Pardon…u normálních kluků. Bohužel si mě vyhlídl zrovna jeden z těch nenormálních a nebylo možné se jej zbavit (haha..kluk…ten “pán” vypadal tak na 40 navíc s velice silným ruským přízvukem).
Kamarádka, kvůli které jsem tam šla měla na práci flirtování s docela ucházejícím týpkem a mě nezbylo nic jiného než se snažit z toho nějak vybruslit. Jestli neumím balit kluky, tak odpálkovat někoho mega otravného neumím ještě víc. Chtěla jsem domů, měla jsem vztek a neodbytného pána, který se na mě přilepil k tomu.
Když jsem konečně našla kamarádku (přilepenou na jijého amanta), chytla jsem se jí jak klíště a prosila ať mi sakra pomůže! 😀 Mé snahy o vysvětlení pánovi, že se mu nemůžu věnovat jelikož tam jsem s kamarádkou, bohužel nezafungovaly, protože kamarádka už po půlnoci velice jasně vypadala, že je příliš zaneprázdněná svým vyhlídnutým amantem a rozhodně se nechystá jít domů se mnou (jak jsem se původně svému nápadníkovi snažila namluvit).
Kamarádka značne posilněna alkoholem a navíc poháněná vztekem, že jí kazím namlouvací rituál, se proto dala do práce. Pán byl ovšem velice svéhlavý a neústupný a jeho odpověď na kamarádčinu lstivou větu: “Hele ona je těhotná.”, s mlsným úsměvem odpověděl: “To mi nevadí, já mám děti rád .”. Tento večer (nebo spíš už ráno) mě začal značně deptat a situace se zdála být bez východiska.
Konec byl nakonec dobrý. Podařilo se mi v nestřeženou chvíli z celé povedené akce zdrhnut, dostat se noční tramvají se slzami sebelítosti domů a s přesvědčením, že tohle bylo naposledy, kdy jsem šla na párty, protože na tohle se cítím opravdu stará 😀
Na druhou stranu na děti se prozatím cítím ještě mladá, tak se to snad nějak vyeliminuje!
Tak snad zase příště s dalším zážitkem!
Zdroj foto: Pixabay.com
