JAK UTÉCT DOMÁCÍMU NÁSILÍ

Proč mi ubližuje? Vždyť jsme si tak blízcí. Mám pocit, že máme tolik společného. A kolikrát mi uměl naslouchat jenom on, nikdo jiný, jenže mám od něj novou modřinu.
TEXT TEREZA SCHILLEROVÁ

Násilí se objevuje v mnoha rodinách, dokonce v nemalém procentu už v mladistvých partnerských vztazích a pokračuje v dospělosti, i když v jiném modulu. Nejčastěji si mezi sebou dovedou ublížit lidé, kteří jsou si velmi blízcí. Domácí násilí je jakákoliv forma psychického, fyzického, sociálního, ekonomického či sexuálního násilí.
Násilnický partner chce mít nad svoji obětí kontrolu a moc. Takový vztah postrádá jakoukoliv rovnováhu. Aby si to každý dovedl představit, jeden takový příběh soužití s násilným partnerem nám vyprávěla pětatřicetiletá Jana. Její zážitky se jako červená nit táhnout celým článkem.
Zase jsem dneska v práci celá zkoprněla, když se mi na displeji telefonu objevilo jeho jméno. Myslím, že mě kolegyně v kuchyňce pravidelně pomlouvají. S nikým se tam raději už moc nebavím. Berou mě jako tichou a introvertní podivínku. Kdyby věděly, jaké modřiny mám pod trikem. Po příchodu domů mne Patrik přesvědčil o tom, že bych měla v práci skončit, a možná bychom se měli někam odstěhovat a začít nový život.
Kdo je pachatel?
Člověk s násilnickými sklony potřebuje dostat svou budoucí oběť pod kontrolu, aby mu byla absolutně oddaná. Tato fáze začíná nenápadně. Postupně si získává její důvěru. Bedlivě ji naslouchá. Ona v této fázi vcelku oprávněně podlehne (bohužel falešné) iluzi, že mají mnoho společného. Všude svoji partnerku doprovází, což na okolí působí velmi galantně.
Ty máš ale skvělýho chlapa, on tě všude doprovází, dokonce pro tebe přijede. To ten můj na mě kašle. Slýchávala jsem od svého okolí a to ve mně umocnilo pocit, že mám bezvadného partnera. Jak moc jsem se mýlila.
Postupem času je oběť stále izolovanější a pod čím dál nepříjemnějším dohledem. Dlouho vůbec nemusí tušit, že to, co se doma dějě, už se dá kvalifikovat jako domácí násilí. Může začínat třeba jako nenápadné omezení osobní svobody a odloučení od okolí.
Zásadní věci, které drží oběť ve vztahu, jsou strach, pocit viny a pocit studu. Atmosféra nepřetržité kontroly a moci je všudypřítomná. Žena je svým partnerem neustále vydírána. Často slýchá, že pokud neudělá, co on chce, připraví ji o děti nebo si najme někoho, kdo ji zněškodní, případně ji znemožní v práci. Neustále ji zahání do kouta, vysvětluje Dana Pokorná, psychoterapeutka a vedoucí sociálních služeb organizace věnující se obětem domácího násilí proFem.

Dneska je to rok, co jsme se přestěhovali z Prahy. Do práce jsem už nenastoupila. Patrik si přál, abych byla doma, že se o mě postará. Nemám tu žádné kamarádky a vlastně už ani moc nechodíme nikam spolu. Občas si posteskne, že nejsem tak atraktivní, jak jsem bývala. Když není doma, často brečím. Bojím se, co zase bude, až se vrátí. Včera jsem se trochu zdržela na nákupu. Pak mi ujel autobus. Doma už na mě čekal celá nasupený a dneska nemůžu vyjít ani ven. A ruku mi popálil vařícím čajem. Příšerně to bolí. Často přemýšlím o tom, jestli jsem jediná, které se toto děje, nebo jestli je toto normální.
Proč je tak těžké odejít?

Dostatečně silný implus, aby týraná žena začala přemýšlet o odchodu, přijde většinou právě až tehdy, když násilí začne mít vážný dopad na děti. Teprve v tuhle chvíli začně vážně přemýšlet o rozvodu. Často ovšem místo pomoci a podpory z okolí slýchá, že bere dětem otce, že děti potřebují mámu i tátu. Násilník se navenek tváří jako ideální partner a otec. Často se ho zastává i nejbližší rodina ženy, která s ní ztratila pravidelný kontakt a o skutečných problémech soužití nemá relevantní informace.
Stěhování z Prahy byl omyl. Neměla jsem na to nikdy přistoupit, už vůbec jsem neměla souhlasit s tím, že budeme mít miminko. Na začátku jsem si myslela, že mi to přinese radost, že budu mít někoho, kdo mě opravdu bude mít rád, a konečně budu spokojená. Jenže jsem špatná matka.

Domácí násilí je bohužel obestřeno celou řadou mýtů, říká psychoterapeutka. Ženy se primárně snaží jednat v nejlepším zájmu svých dětí a dlouho váhají, zda rodinu zachovat, nebo odejít. Většinou s nimi probírám, proč by ze vztahu měly odejít i kvůli sobě a dětem. Je to stejné, jako když dojde k problémůj v letadle. První si musí nasadit kyslíkovou masku matka, až posléze děti. Zajistit bezpečí matce, znamená zajistit bezpečí i jejím dětem, dodává Dana Pokorná.

Dohodnout se nedá

Dohoda s násilným partnerem většinou není možná. On za dohodu považuje to, co chce sám, pokud se oběť snaží o návrh kompromisního řešení, je označena za tu, se kterou se není možné domluvit, za tu, která situaci komplikuje, dělá problémy. Přetrvávající strach z násilného partnera jí nedovolí se vymezit. Pokud žena nemá pro soud a další úřady “papír od policie”, je s ní jednáno, jako by šlo o osobu řešící komplikovaný rozvod, ne jako s obětí domácího násilí. Sekundární dopady jsou pak katastrofální, líčí postřehy z praxe Pokorná.

Asi to už nevydržím. Křik je na denním pořádku. Sousedi se na mě divně koukají. Zkoušela jsem volat domů, ale neměla jsem dojem, že by to mámu zajímalo. Kamarádka z dětského hřiště mi poradila, ať zavolám na linku pomoci.
Žena doma slyší od partnera jen vulgární nadávky a vydírání – většinou před dětmi. Označuje ji za nekompetentní, nesvéprávnou a opakuje ji, že o děti přijde, protože bláznovi soud děti do péče nesvěří. Žena, která je dlouhodobě psychicky či fyzicky týraná, opravdu může chvílemi nekompetentně působit, je zmatená, paralyzovaná strachem.
V praxi se stává, že mi žena, které její partner sprostě nadává a bije ji do krve, i přesto argumentuje, že jde o skvělého otce. Snaží se situaci zlehčovat. Přejímá odpovědnost za vztah. Vždyť doma tak často slyšela, že je to ona, kdo za jeho násilí může. “Podívej se, k čemu jsi mě dohnala. Vždyť já jsem jinak klidný člověk.” líčí zkušenosti Pokorná.

Existuje pomoc a cesta ven?
Nejčastěji si ženy hledají informace k tomu, jak řešit domácí násilí, na internetu nebo se o cílené pomoci dozvědí od okolí. V případě ohrožení života nebo zdraví je nutné volat policii, ta má pravomoc pachatele vykázat na 10 dní, tato lhůta se pak dá prodloužit až na 1 měsíc. Policie má povinnost do 24 hodin zaslat úřední záznam o vykázání do příslušného intervenčního centra (to se určuje podle bydliště oběti). V každém kraji je minimálně jedno. Intervenční centrum má povinnost do dvou dnů kontaktovat oběť a začít s ní pracovat. V nejhorších případech lze pachatele vykázat i na dobu šesti měsíců.

V případě, že už dojde k zásahu policie a v rodině jsou přítomny nezletilé děti, tak se případem začne zabývat OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí), doplňuje psychoterapeutka a pokračuje: Když klientka přijde k nám, pomáháme ji zorientovat se v situaci. Vypracujeme společně s ní bezpečnostní plán. Samozřejmou součástí naší práce je sociálně právní poradenství a psychická podpora.
Stále existují případy, kdy jsou oběti domácího násilí tzv. sekundárně poškozovány. Ačkoliv je za následky násilí odpovědný ten, kdo ho páchá, je oběť tlačena k tomu, aby to byla ona, kdo ustoupí. V tu chvíli je však značně znevýhodněná. Je to podobné, jako kdybyste byli účastníky hromadné autonehody, ale sami jste se jako těžce zranění museli odvézt do nemocnice.

Utekla jsem. Nakonec se mi to povedlo. Kamarádka mi pomohla se odstěhovat během několika hodin, kdy jsem věděla, že určitě nepřijde domů. Celý týden jsem nenápadně rovnala ve skříni naše důležité věci do zadních komínků, aby si toho nevšiml a abych se nezdržovala při balení, až za ním zapadnou dveře. Bydlet budeme v azylovém domě. Je mi to jedno. Hlavně už chci začít normální život, a ne tohle přežívání. Nedávno na mne vypadla stará fotka. Ta, na kterou se dívám do zrcadla, není o pět let starší, ale nejmíň o dvacet let. Chodím na terapie. Není to dobré, ale brzy bude.

Kdy začít nový vztah?
Pokud žena nemá čas vše zpracovat, nabrat zpět ztracené sebevědomí, naučit se vytyčovat hranice, tak by neměla začínat nový vztah.

Radím jim, aby počkaly. Chápu, že chtějí být s někým jiným, ale nové vztahy vyjdou jen tehdy, pokud v nich budou samy za sebe. Partner by neměl sloužit jako pomylsná berlička. Dokud nedojde k obnově nebo vybudování vlastních vnitřních zdrojů, může se opravdu stát, že vstoupí do podobného vztahu, z jakého nedávno utíkaly. Není to tím, že by je to bavilo. Týraná žena je oslabená, což je přirozené, protože dnes a denně ji někdo ponižoval. Trpí úzkostmi, často i depresemi, což je přirozený důsledek toho, v čem kratší či delší dobu žila, uzavírá psychoterapeutka.

Měla jsem strašnou chuť mu zavolat, aby viděl, o jak skvělou ženskou přišel. Když mě to napadlo, připadala jsem si hrozně, jako bych popřela všechno, čím jsem si musela projít. Naštěstí jsem to neudělala. Strašně bych si přála potkat normálního chlapa, ale nejsem si jistá, jestli bych byla schoppná někomu věřit. Musí se to usadit.