Hledání vztahu, lásky, spřízněné duše. To jsou pro člověka klíčová témata. Vždyť odjakživa jsme byli na vztazích závislí. Novorozenec nepřežije bez matky ani den a v dávné minulosti bychom bez své tlupy nepřežili ani my, dospělí. A na vztahu mezi mužem a ženou závisí pokračování lidské rasy.
Být, či nebýt (sám)?
A proto, ať už nahlas říkáme, co říkáme, je přirozené, že v hloubi srdce všichni toužíme být milovaní, přijatí a žít v harmonických vztazích. Zdravé vztahy jsou zkrátka alfou a omegou pro šťastný život.
Na druhou stranu, základem pro navazování kvalitních vztahů s druhými je sebeláska, sebepoznání a schopnost být rád sám se sebou. Bez tohoto základu pak snáze upadáme do závislých a konfliktních vztahů.
Není pochyb o tom, že samota není dlouhodobě prospěšná. A být sám je opravdu těžké. I přes to je potřeba ji někdy zažít a naplno prožít. Je nezbytná pro to, abychom se mohli zabývat sami sebou a tím, co potřebujeme, co si přejeme, co bychom pro sebe chtěli.
Jak chceme poznat a pochopit druhého, když nerozumíme ani sobě. A pokud se nenaučíme dostatečně žít v samotě a sami sebe milovat, bude nám se sebou k nevydržení a začneme podle toho jednat.
Lepší vrabec v hrsti…
První možností, jak samotu zahnat, je být nepřetržitě ve vztahu, za každou cenu. Výsledkem pak je, že setrváváme v nefunkčních vztazích.
Daň za to je ale vysoká. Je k tomu totiž nutné přesvědčit sám sebe i své okolí o tom, že nám to tak vyhovuje a potlačit své touhy i potřeby. Chováme se pak podřízeně, necháme si ubližovat, nebo naopak ubližujeme a roztáčí se spirála závislosti, ze které je velmi těžké se dostat.
Důsledkem toho pak v těchto vztazích často bývá mnohem víc prázdnoty a samoty, než když jsme opravdu sami. A pokud se pro to z jakéhokoliv důvodu rozhodneme, pak musíme za své rozhodnutí platit.
Rychle a zběsile
Druhou možností je, že samotu nějakou dobu vydržíme, ale ztrácíme trpělivost dřív, než je nutné. Pak zahajujeme rychlé hledání vztahu. který by nás ze spárů nechtěné samoty za každou cenu vysvobodil.
Navíc si hledání často komplikujeme úpěnlivou touhou po tom, aby náš partner (potažmo my) obstál i v očích druhých. To nás pak svádí k výběru očima, místo abychom vybírali srdcem.
K nalezení kvalitního vztahu vede jen jedna cesta
Největším paradoxem na tom všem je, že ať už si zvolíme první, nebo druhou variantu, v obou případech si zavíráme dveře tam, kde bychom mohli být opravdu šťastní.
A jak si naopak cestu ke šťastnému vzahu zkrátit? Třeba takhle:
-
Nejdřív poznat sami sebe, své touhy a potřeby, abychom mohli líp poznávat druhé
Převzít odpovědnost za svůj život
Začít se vědomě rozhodovat a předem si jasně vydefinovat (nejlépe sepsat), co od vztahu a svého budoucího partnera očekávám
Je důležité se dívat kolem sebe, protože člověka, kterého hledáme, máme často na dosah, jen si to neuvědomujeme a přehlížíme ho
Hledat svou spřízněnou duši trpělivě a “zavřenýma očima” – srdcem.
Jak se seznámit v “době síťové”
Podle toho, co kolem sebe vidím, to není úplně snadné. A dnešní, internetová doba, tomu příliš nenahrává.
Možná mám zkreslené představy, ale vždycky jsem si myslela, že muži mají oslovovat a dobývat ženy, které se na tomto procesu podílejí tím, že směrem k mužům vysílají signály, že o ně stojí.
Stále víc se však setkávám se ženami, které mají problém s tím, že i když jsou aktivní, atraktivní, inteligentní, chodí do společnosti a o seznámení stojí, muži je zkrátka neoslovují. Tak jak to tedy je?
Chlapi a koule
Mají je vůbec? Asi jak kdo. Jsou tací, kteří jdou rovnou na věc. Myslím, na seznámení. Holka se jim líbí, tak ji osloví a hotovo. Buď to vyjde, nebo ne, ale alespoň hned vědí, na čem jsou a moc si s tím nelámou hlavu. Ty nazýváme “muži činu”.
A jsou i tací, kteří by rádi, ale neví, jak na to. Nebo jsou citliví, stydliví, bojí se neúspěchu a odmítnutí, zkrátka si nevěří, že by je holka, která se jim líbí, chtěla (i když ona na to třeba už drahnou dobu čeká, jenže bez zeptání na to jen těžko přijdou).
Ženy na lovu
A tak, než se k váhavější muž odhodlá, přijde jiný muž a často je úspěšný, protože nás ženy nebaví čekat příliš dlouho. Asi i proto pak některé raději přebírají iniciativu a rozhodnou se svého vyvoleného “ulovit”. A nebo k tomu alespoň velkým dílem přispět.
Kladu si otázku, jak moc je pro muže sexy, když o ženu nemusí “bojovat” a zda si tím my, ženy, nepřiděláváme problémy, když z chlapů děláme bábovky.
Na druhou stranu, ono nám moc možností nezbývá. Kamkoliv přijdete, je zhruba deset žen na pět mužů. A tak přichází ke slovu ženské zbraně, mazání medu kolem pusy, drobné lži, lsti a hříčky, které dobře působí na chlapské ego… Takže vlastně, pokud na to muž i žena dobrovolně přistoupí, proč ne 🙂
Seznámení bez odmítnutí
Pokud není iniciativní ani muž, ani žena, jsou další možnosti. Zůstat sám, což je v dnešní době trend, nebo se seznámit přes seznamky a na sociálních sítích.
Tam si pohodlně prohlížíme jeden profil za druhým, prstem rychle odsouváme ty, kteří do našich představ nezapadají a s jiskřičkami naděje v očích dáváme LIKE těm, kteří se našemu ideálu blíží.
A majitelé seznamek vydělávají na tom, co by lidé mohli mít zdarma, kdyby se k tak zásadní věci, jako je oslovit potenciálního partnera, postavili čelem.
Připojit se a začít vybírat
K seznámení po síti není potřeba vyvinout příliš úsilí. Stačí se připojit, nainstalovat aplikaci, přihlásit se a… Vybírat, přebírat, porovnávat, posuzovat, hodnotit, občas se i pobavit na cizí účet.
Jako když nakupujemev e-shopu a to, co se nám na první pohled zalíbí, si hodíme do virtuálního košíku a na konci se definitivně rozhodneme, co si reálně koupíme.
Nespornou výhodou je, že než dotyčnou osobu oslovíme (resp.než jí napíšeme), máme čas svůj výběr ještě zkonzultovat s kámoškou nebo kámošem, a přes to celý tenhle proces od výběru po akci trvá třeba i jen pár minut.
Navíc můžeme dát LIKE nebo napsat více lidem najednou, aniž by se o sobě vzájemně dozvěděli, což v nás podporuje pocit, že máme na výběr, tedy že jsme žádaní a dost možná i touhu nespokojit se jen s jedním “úlovkem.”
Nevýhodou je, že jediným měřitelným kritériem, podle kterého vybíráme, je vzhled a to, co sobě lidé napíší (pokud se tomu dá věřit) a na rozdíl od osobního kontaktu nemůžeme vnímat chemii, své pocity, které v nás dotyčný vyvolává apod.
Partnerství jako houska na krámě
Prostě je to celé snazší. Je to cool. Je to pro nás “bezpečnější” a taky se tu spíš vyvarujeme odmítnutí, které se přes sítě, když už náhodou přijde, tak nějak líp snáší, protože si vzápětí můžeme najít x dalších zajímavých profilů.
A tak se raději schováváme za umělou inteligenci, která udělá tu nepříjemnou “práci” za nás. Alespoň částečně.
Protože stejně pak musíme vyrazit na první rande, kde zjistíme, na čem jsme. A s trochou štěstí nás třeba i příjemně překvapí, že námi vybraný protějšek odpovídá tomu, co jsme očekávali.
Všechno má svůj rub i líc
Ale ruku na srdce? Je to opravdu tak cool? Neokrádáme se tím o to hezké, co osobní seznamování přináší? Třeba o šimrání v břiše při pohledu do očí. O radost z překonání strachu a z vlastní odvahy.
O vzrušení a napětí z toho, jak to všechno dopadne. O nevinné oůkávání s těšení se na další setkání. A kam se vytratilo dobývání, hravost a flirtování a všechny ty další věci, které nás dřív tolik bavily?
Seznámení přes internet je určitě rychlé a jasné řešení, ale myslím, že mu něco zásadního chybí.
Každý to má jinak. A to je dobře!
A přes to. I když sice nejsem fandou neosobního seznamování, nakonec můžeme být rádi, že máme na výběr. Můžeme se rozhodnout, jak to chceme a potřebujeme a seznámit se tak s lidmi, kteří to mají podobně. A to je pozitivní zpráva.
Důležité je nečekat na zázrak, být aktivní, dělat a chodit, kam nás baví, zůstat sám sebou a věřit, že každý může dokázat všechno, co si budu přát. A taky, že na každého jeho štěstí někde čeká a přijde dřív, nebo později, tedy pokud nebude sedět doma se založenýma rukama a čekat na zázrak.
A proto, ať se každý seznamuje tak, jak mu to vyhovuje a pokud si tím cestu k vysněnému vztahu zavře, prodlouží, nebo se o něco hezkého ošidí, je to jen na něm.
A co si o sezamování myslíte vy? 🙂
