Fakt už jich je šest? Kolik ještě aby…aby co? Aby to tolik nebolelo? Abych se propsala blíž k Tobě nebo dál od strachů z nejistoty? Jistě…
…………………………………..
Milovaný,
To zcela určitě jsi. Na dálku, na blízko, v zimě nebo vedru, v Praze nebo ve Španělsku.
Denně se mě několik lidí ptá: „Jsi v pořádku?“
Já nevím lásko. Jsem? Jsme? Co je to být v pořádku? Spíš jsem pořádně v těchto neuspořádaných řádcích. Dává to smysl?
Ne, nebudu psát, že smyslem mýho života jsi Ty. Nesmysl. Jasně, že můžu žít i bez Tebe. Ale já nechci. Jsem příliš zvědavá a natěšená na všechny naše plány, vize a záměry.
A co ti všichni kolem, kteří mě varují? Tisíce blikajících kontrolek šílících z toho, že je míjím a rozverně jim mávám se sbalenými kufry. Varují mě před Tebou, před láskou nebo přede mnou samotnou?
Ach, to nerozvážné mládí…
Může my dva doplout do přístavu a v něm zakotvit? Nebo nás vichřice okolních hlasů rozmetá na kusy dřív, než stačíme proplout našim vlastním Bermudským trojúhelníkem?
Jsme jako gumoví méďové. Sladcí, křehcí, ulepení od slz či potu z dlouhých cest a barevní podle momentální příchutě našich nálad. Vychutnáváme si jeden druhého a nic nám nezkazí chuť.
Další dopisy už přistanou jen ve virtuálním koši mé paměti. Je načase se sebrat. Sebrat se a jít. Nač zůstávat někde, kde došli méďové???
Je to jako rozlučka bez přechozí svobody a bez nadcházející svatby. S čím se vlastně loučím a co bude následovat?
Neboj se, všechna tajemství zůstanou u mě uložena. Nesmazatelné stopy zůstanou nejen na mých chuťových pohárcích a s pachutí se nějak srovnám a spláchnu jí dalšími dobrodružstvími a kapitolami v našem příběhu.
Muži…každou noc usínám se stejnou pohádkou. Má happy end a láska je v ní silnější než cokoli na území Dánského království. Mrazí mě, ale teploměr v podpaží ukazuje 38,2 °C. Možná už blouzním v horečkách, ale i to je lepší než bdělé prožívání béčkového hororu. Přeji si se nikdy neprobudit. Jednou se to vše možná změní v realitu, ze které už není kam se probouzet. Ty budeš vedle mě a já nám udělám ovocný čaj chutnající po rozpuštěných gumídcích.
A žili spolu. Jasně, že spokojeně a šťastně!!! Do konce Celý život. Měli svoje problémy a hádky a tak. A taky děti a společná rána. A pak spolu zestárli na lavičce s výhledem na moře, za sedmero horami od dánských břehů.
Vše se musí užívat správně. Když použiješ super drahý super čistící super šampon na super mastné vlasy jako dezinfekci očí, moc super to nebude. I s láskou by se mělo zacházet opatrně. Nebyla určena pro nešetrné manipulování nebo zneužívání jako toxické esence. Je tu jako balzám pro pleť zrzky, která se občas spálí v ostrém žáru touhy, a jako maják určující směr i v temnotách, když má slunečná povaha duše na práci zrovna řízený odpočinek.
A tak jako se zbavuji chloupků před cestou na pláž, zbavuji se chmurů, abych měla volnou cestu k Tobě.
Svět je zvláštní místo. Je v něm tolik míst a Zemí… Možná existuje nějaká, kam se vejdeme oba najednou…
S přáním, aby vše bylo trošku jinak, a přitom to hlavní se nikdy nezměnilo…
