V Brně v posledních dnech hojně probíhaly pietní akce k uctění památky obětí vyhnaných Němců po 2. světové válce. A k tomu zároveň různé protesty, transparenty a slova, které mě opět dovedly k tematicky zaměřenému článku. Asi dost podobnému tomu předchozímu… K zamyšlení…
Jací jsou Češi národem?
Já se tu netajila tím, že jsem blázen do historie, obzvlášť do 2. světové války.
Na základě posledních událostí se však najdou situace, kdy se stydím za své spoluobčany.
Pak ale putuji po místech, kde zemřeli stateční – lidé, kteří svůj život něčemu obětovali (ne něčemu, ale za životy nás všech), a cítím se být naopak neskutečně hrdá. V touze po tom být lepším člověkem.
Němci však podle mě nejsou “ti zlí“. A ani nebyli. Nedělím je, nerozděluji. Jsou národem. Stejně jako my. Ani Češi nebyli výhradně vždy jen dobří, a to ať už byli okupováni nebo ne. Proto se dodnes divím hlasům, které nemohou válečné běsnění uzavřít, a ačkoliv válku nezažili, jsou vyloženě proti smíření.
A tak protestují a těm, kteří se snaží o “smíření“, nadávají:
„Tak co, už jste se jim omluvili, náckové?”
Není to o omluvách. Je to o kroku vpřed, je to o vnitřním kroku, který má zamezit vyvolávání dalších válek. Těch lidí, co válku zažili v dospělejším věku, už mnoho nežije. Ale oni sami, kterým bylo nejvíce ublíženo, by podle mého nechtěli další nevraživosti a nenávist. Nenávist vyvolává další válku. Tito lidé nemohli chtít další kruté věci a trestat jimi ty, kteří za to třeba nemohli. Teď mluvím o vyhnání Němců po těsném osvobození…
Zasloužili si skutečně Němci žijící v Brně smrt?
Možná nemám právo do toho mluvit, protože jsem to nezažila. Nemám právo soudit, což ani nechci. Minulost se nedá soudit.
Ale myslím si, že dnes je čas odpuštění, abychom se znovu kdy vyhnuli takovému šílenství.
PS: Před pár dny jsem mluvila s Rakušanem žijícím ve Vídni a pobývajícím momentálně u nás v Brně jakožto rezidenční umělec. Povídali jsme si (jak mi to moje angličtina dovolila) a přitakal mi na moji poznámku, že se mi Češi zdají být stále spíše konzervativní. Ve Vídni jsou údajně také, ale alespoň se tam snaží o věcech diskutovat.
A tak se dostáváme opět ke komunikaci… K základu všeho… K základu všech vztahů…
Jakoby se nám nechtělo slyšet jiný názor…
