Česká vlajka slaví 100 let. Nerodila se lehce a prošla si i zákazy

Po vzniku samostatného Československa bylo samozřejmě třeba vytvořit státní symboly nové země. Cesta k nové vlajce však nebyla úplně přímočará. A ani její osudy nebyly ve více než stoleté historii našeho státu úplně jednoduché.
 Podíváme-li se na dobové fotografie a záběry z října 1918, československou vlajku v dnešní podobě na žádném z nich nenajdeme. Pokud už nadšení lidé něčím mávají, je to bílo-červený prapor, což byl původní zemský symbol, jenž byl krátce po vzniku Československa užíván i jako nová státní vlajka.
Jako první Kursův heraldický návrh vláda přijala jeho návrh malého státního znaku Československé republiky, jenž byl prozatímně stanoven vládním nařízením ze dne 19. května 1919. 

Rodí se vlajka s klínem

Návrh nové vlajky ale neměl ještě vyhráno. Značnou podporu si získaly například návrhy navrátilce ze Spojených států amerických, grafika Vojtěcha Preissiga, jež se zjevně inspirovaly americkou vlajkou: obsahovaly totiž obvykle čtveřici pěticípých hvězd představujících Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko.

Nakonec však přece jen převážila v odborném mínění Kursou navržená vlajka s použitím modrého klínu na červeném a bílém podkladě. Za zmínku přitom stojí, že Kursa nebyl jediný, kdo zvolil tento motiv. K podobnému návrhu došel i malíř a architekt Jaroslav Jareš, jenž se proto v některých pracech objevuje také jako autor československé vlajky. Jareš se nechal při své práci vést asi nejvíce svým uměleckým citem, Kursa se snažil podkládat svou práci vždy i odborným hlediskem.

Na červencovém zasedání znakové komise v roce 1919 proto zdůvodnil svou volbu modrého klínu na červenobílém podkladě (v prvotním návrhu pouze do jedné třetiny délky vlajky) tím, že jde o jednu z nejstarších figur české heraldiky a že je to vhodný symbol pro modré trojvrší slovenského znaku.