Přiznám se, že já je na vlastní oči ještě nikdy neviděla a přijde mi, že je škoda, že tato tradice v našich zemích pomalu, ale jistě zaniká.
V dobách převážně minulých v dnešní podvečer (den před svátkem sv. Lucie) chodívaly po domácnostech do bílých šatů oblečené postavy, kterým se říkalo Lucky nebo Lůcy. V každém kraji vypadaly Lucky trochu jinak. Někde byly zahalené do bílých šatů se škraboškou a klapajícím zobákem, jinde měly pomoučený obličej nebo byly oblečené v černém. Vždy však mlčely a vše předváděly pantomimou.
Nejstarší písemná zmínka o Luckách v našich krajích je od Jana Jakuba Ryby z roku 1804, kde popisuje trestání „dětí hltavých“. Lucky strašily děti, že pokud se nebudou během adventu postit, rozpářou jim bříška a naplní ho kroupami. Nosily u sebe velké nože (někdy dřevěné). Taky kontrolovaly, jak je domácnost uklizená a samy napodobovaly různé práce. Někdy s sebou nosily kromě nože i proutek, kterým z dětí vyháněly všechno zlé a měly jim přinést zdraví a štěstí. Naopak ty děti, které se uměly hezky pomodlit, obdarovávaly. Kontrolovaly i to, jestli hospodyně nepředou, protože předení a draní peří bylo tento den zakázáno.
Ve 20. století se role Lucek poněkud proměnila a staly se postrachem mužů, které do půlnoci přepadaly a mazaly je hořčicí, sypaly na ně mouku.
Lidé věřili, že Lucie chrání před čarodějnicemi, které se v tento den slétávaly. Panovalo mnoho pověr a lidi se chtěli chránit před zlou mocí čarodějnic. Na tento den si měl hospodář vyrobit dřevěnou stoličku s otvorem, kterým když se podíval na ženy, hned poznal, která je čarodějnice.
