Dnešní den vzpomeneme 14 let od smrti skvělého českého herce Svatopluka Beneše. Ten se narodil 24. února roku 1918 v Roudnici nad Labem jako syn železničáře Petra Beneše, matka se jmenovala Růžena. Měl dvě sestry a bratra. Děti byly přísně vychovávány, doma se nesmělo používat neslušných slov.
Na gymnáziu se začal věnovat herectví a z kvarty utekl na konzervatoř do Prahy (absolvoval ji v roce 1937). Při studiu si přivydělával rok stážemi v divadle.
V šestnácti letech stanul poprvé před kamerou ve filmu Hudba srdcí, první významnou rolí byl propadající student ve filmu Studentská máma. Po škole nastoupil v devatenácti letech do Divadla na Vinohradech a hrál zde mezi léty 1935 až 1950, ale většinu života prožil na prknech Městských divadel pražských (1950 – 1985, poté tam ještě hostoval.
Po roli Šimona v Ohnivém létě (1939) dostal brzy další příležitost k rolím mladých romanticky až nešťastně zamilovaných mladých studentů v adaptaci Mrštíkovy Pohádky máje a ve filmu Minulost Jany Kosinové, ve filmu Noční motýl (1941) si zahrál poručíka Kalu, do něhož je bezhlavě zamilovaná Marta Dekasová (Hana Vítová). Později začínají jeho role nabývat komediálnější polohy, např. ve filmu Neviděli jste Bobíka? (1944) nebo v Hostinci „U kamenného stolu“ (1949).
Po válce postupně ustává jeho obsazování do hlavních rolí. Beneš byl typem, který se pro filmy socialistického „realismu“ nehodil, dva roky po válce obsazen prakticky nebyl. Beneš se stal mistrem rolí vedlejších, v nichž mistrně nahrává hrdinům filmů komediálních (Dobrý voják Švejk) i vážných (životopisný film Tajemství krve). Na divadle jsou jeho mladšími partnerkami např. Jaroslava Adamová a Irena Kačírková. Hrál vždy s obrovskou noblesou, „seděly“ mu role anglických lordů, sluhů, gentlemanů. Zároveň byl i nesmírně laskavý, což dokazoval v rolích pro děti (Kačenka a strašidla, 1992). Není divu, že r. 1989 byl vybrán do role T. G. Masaryka ve filmu Člověk proti zkáze.
Svatopluk Beneš byl hercem vitálním a hrál skutečně až do chvíle, kdy ho těžká nemoc z práce vyřadila. V té době lituje toho, že mladí herci přestávají mít k divadlu a filmu takový vztah a je pro ně jen příležitostí ke slušným příjmům a proniknutí do společnosti. V listopadu 1989 vrátil tituly zasloužilý umělec a vyznamenání Za vynikající práci. V letech 1990 až 1995 vystupoval v doprovodných programech na výstavách (Herbert Masaryk, T. G. Masaryk – člověk a umění), které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Roku 1997 byl vyznamenán Cenou Thálie za celoživotní dílo. Dne 26. září 1998 mu udělila čestné občanství obec Ostrovačice, kde se odehrává děj filmu Pohádka máje.
Jeho posledním filmem byly Želary, v nichž už téměř neviděl. Filmovou partnerkou byla poslední z hvězd předválečného filmu Zita Kabátová. Poslední čtyři a půl léta byl upoután slepý na lůžko a toužil po ukončení svého trápení. Má dvě děti z druhého manželství, dceru Alexandru Ouřadovou (nar. 1953) a syna Svatopluka Beneše (nar. 1949), který je filmovým dokumentaristou. Svatopluk Beneš je autorem útlé knihy vzpomínek Být hercem.
