Za celý svůj již delší život nepamatuju, že by se zavřely školy, že bysme byli jako lidská skupina zavřená do karantény. Cesta do práce a zpět, lékárna, drogerie, nákup potravin povolen – což vítám vzhledem k mým nenaplněným spížím. Pořád mohu v pohodě zajít k lékaři (pokud tedy má roušky a jiné důležité ochranné prostředky), aby mohl ordinovat, mohu zajet do drogerie (bydlím na vesnici, tak že autem do nejbližšího města) autem, ve kterém mám zatím benzín, protože díky všemu nebo bohu pohonné hmoty se dají ještě zakoupit. A těch strašáků kolem je tolik, že je obtížné se jim ubránit.
Všude se na nás valí informace o tom, jak stoupá počet nakažených a tak……
A to není jen ta nemoc, ale i ekonomická stránka věci. Zastavená výroba, bude se propouštět a kdo ví, co všechno ještě nastane.
No a na druhou stranu ta lidská solidarita, kdo může, šije roušky, zdarma a do padnutí. Lékařům a ostatním se tleská z balkonu a projevuje se jím tímto dík. Na sociálních sítích jsem dnes viděla od člověka, který zmiňoval, že neumí šít, ale chce touto cestou všem těm hrdinům, co se kolem nás a o nás starají – PODĚKOVAT. Poděkovat tak, jak umí, co je dostupné a viditelné. Z vánočních světýlek vytvaroval srdce a zavěsil do okna. Postupně se k němu přidávají ostatní lidé. No i já se přidám, sice mám domek spíše do pole, kde toto gesto uvidí tak možná srnky, ale přidám se. Přišlo mi to jako fakt dobrej nápad.
Viděla jsem video Lucky Bílé, jak nabádá lidi k úsměvu a dobré náladě. Úsměvem přesvědčíme prý mozek, že i duši je dobře. Tato myšlenka stojí na poznatku vědy, protože pokud se skutečně usmíváme, pak dáváme mozku jasný signál a on produkuje hormon štěstí a cítíme se dobře. Lucka tedy tímto šíří nejen tu její věčnou optimistickou náladu, ale dobrou a účinnou myšlenku, kterou radí psychologové. Skutečně.
Dnes mě po dlouhé době trochu více přepadly stavy panické ataky, nechci si pomáhat lékama, vždy se snažím sama se z toho dostat. Někdy je to moc těžké a někdy fakt stačí tak málo. Ale vždy je třeba myslet jen na dobré a příjemné věci.
Oblbnout mozek tím úsměvem a šířit dobrou náladu dál a dál. Usmát se na paní, kterou potkám cestou na procházce, pozdravit pána, co venčí psa – vždycky při tom kouří, ale s tou rouškou mu to nyní fakt nejde….a tak.
Kdysi mi psycholožka poradila, když je člověk nervózní, kromě jiného pomáhá svíčka, on ten plamínek, jak plápolá strašně moc uklidňuje. A skutečně to funguje. A když mě tak dnes přepadly ty moje chmurný nálady, odlila jsem si pár svíček a vonných vosků s tím, že si je večer zapálím a budu se uklidňovat. Pak jsem došla k názoru, že čajovek mám doma dost, škoda pálit svíčky s vůní šeříku, udělám jimi radost někomu z blízkých.
Budu svíčkami sobě a jiným posílat světýlko naděje.
Závěrem si slibuju, že se budu stále usmívat na sebe a ostatní, pozitivně myslet a věřit a já věřím, že po každé bouřce zase vyjde sluníčko, tedy že i po této divné temné době, bude fajn.
Hodně síly a energie všem. Zvládneme to všechno a všichni.
M.
