sv. Ondřej – 30. listopadu

Jaké bývaly zvyky na svatého Ondřeje?

            V předvečer svátku zkoušívala děvčata, která se dříve vdá tak,

že každá vzala kousek chleba, položila jej na lopatu a čí kousek vzal

pes jako první, tu čekala veselka nejdříve.

            O půlnoci na před svatým Ondřejem děvčata vstávala a chodila

klepat na kurník, říkajíc přitom: „Kohoutku, kohoutku, zakokrhej.

Muže-li dostanu, vědět mi dej. Slepičky vy nechte kokotání,

nekazte mi, nekazte vdávání.“.

Ozval-li se kohout, mělo děvče naději, že se toho roku vdá.

Ozvala-li se dříve slepice, znamenalo to, že má děvče přijít za rok opět.

            Na svátek svatého Ondřeje vzal na Příborsku jeden čtyři hrnečky

a obrátil je dnem vzhůru, přičemž pod každý z nich předtím vložil hlínu,

chléb, hřeben a pod poslední prsten.

Ostatní, aniž věděli, co který hrneček skrývá, byli poté sezváni a každý

ukázal na jeden hrnek. Na ty, kteří našli pod hrnkem hlínu prý čekala

do roka smrt, hrnek s chlebem značil zbohatnutí, hřeben nemoc

a konečně hrnek s prstenem předvídal svatbu.

            Na Slavkovsku dívky stoupaly pravou nohou na postel,

přičemž říkaly: „Postýlko, postýlko, šlapu na tě, svaté Ondřejku, prosím tě:

 dé mně této noci viděti, co je mýmu srdcu némilejší!“.

            Jinde ten den třáslo děvče plotem a při tom zpívalo: „Třesu, třesu

tímto plotem, všeci svatí mým životem. Kde je můj milý dnes,

ať mně tam zaštěkne pes.“.

            Také bývalo zvykem v ten zasadit do květináče větvičku a zalévat

ji vodou, nabíranou do úst. Pokud se větvička zazelenala do Božího hodu

a vykvetla, bylo to pro dívku znamení, že se velmi brzy vdá.

            Zamilované dívky si také psaly jména nejoblíbenějších mládenců na

cedulky a na noc si je vložily pod polštář.

Ráno pak, jakmile se vzbudily vytáhly jednu z cedulek

a čí jméno tam bylo napsáno, ten byl dívce souzen.

Zvláštní zvyky, ale krásné. Hudlenka