Adolf Heyduk
ŠTĚSTÍ! CO JE ŠTĚSTÍ?
ŠTĚSTÍ! CO JE ŠTĚSTÍ?
Štěstí! Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá; oblétá ti skráně, v kadeři se kryje, v dlaně hlavu skládáš, ruka utlačí je. Štěstí jako rosa na květech se skvěje, ale bludná noha náhle zašlápne je; zašlápnuto vzdechne, v oblacích se tratí, snad se jinovatkou na tvou kadeř vrátí...
Na světě není nic těžšího než upřímnost a nic lehčího než lichocení.
Je-li v upřímnosti jen kapička falešné noty, dochází okamžitě k disonanci a po ní k ostudě.
Avšak v lichocení může být falešné všecko až do poslední noty, a přesto zůstane příjemné a působí potěšení, sice hrubé potěšení, ale přesto potěšení. A i kdyby byla lichotka sebehrubší, určitě se bere nejméně z poloviny vážně.
A to platí pro všechny společenské stupně a vrstvy.
Dostojevskij: Zločin a trest
