Jak najít rovnováhu ve chvílích bez energie
Milé ženy,
vždy jsem byla člověk, který si rád věci plánoval a měl rád pořádek. Bohužel (nebo možná i bohudík) život nám do cesty klade hodně překážek, které nám onen plán naruší. A tak jsem se naučila postupem času si věci tolik neplánovat, ale snažit se si život užívat takový, jaký je. A když se objevila překážka, tak i když nebyla příliš příjemná, tak jsem se snažila ji brát tak, že mi má něco ukázat, že mám něco pochopit a že má svůj smysl. Po nějaké době jsem se totiž vracela zpět do minulosti ve vzpomínkách a viděla v těch věcech souvislosti.
Nyní jsem však v nějakém zvláštním období stagnace či jak to nazvat. I když mám teď coby učitelka dovolenou, tak si pořád nedokážu pořádně odpočinout a vypnout. Do toho to odporné vedro, které mi nedělá dobře a cítím se zle. Čili jsem často s dcerou zavřená doma, vycházíme jen dopoledne a k večeru, ale přes den je to nesnesitelné. Venku na umření, v bytě díky větráku trochu líp. Ale i přesto nemám v sobě téměř žádnou energii. Těším se třeba k tchánovcům, za týden máme jet s manželem na tři dny do Polska, kde budeme jen my dva a moc se na to těším. Ale asi vědomí, že za pár dní již zase začne pracovní kolotoč, mě nějak “vycucává”. Právě proběhlý školní rok byl pro mě jeden z nejhorších, nelíbí se mi vztahy mezi kolegy, absolutně žádné ocenění ze strany zaměstnavatele. To jsou věci, které mě od pracovního nadšení sráží. 🙁 Navíc mě čeká jedna třída, kde chce maturovat hodně lidí z angličtiny a já už teď vím, že více jak polovina s tím bude mít veliký problém. Soudím dle zkušeností s nimi, jelikož už je dva roky učím.
Většina z nich má vše na háku, učit se jim nechce a když mají nějaký nezdar, tak jim to je jedno. 🙁 A právě i z toho vím, že jakýkoliv nezdar u maturit bude zase ze strany zaměstnavatele brán jako chyba učitele a ne studenta. Je to těžké a vím, že každá pozice má svá úskalí. To nepopírám. Možná se ptáte, proč nedám výpověď. Ano, i tuto možnost jsem již zvažovala. Ale stále jsou tam studenti a učni, kteří mě nakopávají a zpětná vazba z jejich strany je mou motivací. A taky to, že chci ještě jedno dítě a i přes revizi podstoupenou v březnu věřím, že snad brzy přijde. Vedení to ví, že ještě jedno dítě chci a tak mi přijde hloupé a nefér vůči případnému novému zaměstnavateli, abych někde začínala znovu.
Taky jsem jen člověk a jako každý potřebuju občas slyšet pochvalu za odvedenou práci. Jenže té se mi asi nedostane. Když vám ředitel řekne, že bude stát vždy na straně žáka, tak asi někde bude chyba. Přitom by stačilo jen říct, že letošní výsledky z maturity toho či onoho předmětu dopadly dobře. Ale jediné, co slyšíme, tak je připomínání, kolik procent studentů neuspělo, ale jelikož se to bere jako celek, tak i ty předměty, které dopadly dobře, stejně spadají do celkového počtu odmaturovaných. A mně jako pedagoga, který si letos vedl dobře, to pak mrzí a demotivuje. Nepotřebuju finanční ohodnocení, i když by se mi hodilo, ale stačí jen prosté “děkuji za vaši odvedenou práci”. Pořád se nám pedagogům vtlouká do hlavy, že máme hlavně chválit a vyzdvihovat to pozitivní, i když převládá to špatné. Tak proč to tak není i naopak?
Uvedu příklad. Dcerka už rok chodí do školky a jelikož ta daná školka má velice hezky udělané webovky a opravdu jsou aktualizované a z každé akce tam dávají ještě ten večer fotky, tak je to velice chvályhodné a pro rodiče super, když vidí, jak si jejich děti vedou. A učitelé jsou moc rádi za každý komentář k fotkám. Přiznám se, že komentuju všechny akce, i ty, kterých se dcera nezúčastnila. A tak se mi na konci roku od paní ředitelky dostalo pochvaly, že jsem jediná, která vždy něco napíše a že je za to celý pedagogický sbor moc rád, protože vidí zpětnou vazbu. A právě o to mi jde. Aby člověk věděl, zda to má smysl či nikoliv. A mně zase potěšilo to, že jim to udělalo radost. 🙂 Vždyť právě o tom život je – o maličkostech.
Aby to nevypadalo tak, že se třeba upínám jen na práci, tak mám i koníčky, poslední rok mě hodně baví šití. Jenže právě tohle pro mě nepříjemné počasí mi tento koníček nedopřává. Nedokážu u stroje sedět.
Milé ženy, měly jste někdy podobný stav? A jak jste se z něj dostaly?
Budu ráda za jakékoliv vaše tipy.
Mějte se krásně!
Vaše Míša
Zdroj foto:Pixabay.com
