RECENZE KNIHY – Poměnčino dítě

Nádhernou knížku – Poměnčino dítě,

na kterou jsem byla upozorněna právě zde,

na ženách.sro, jsem si půjčila v knihovně

a doslova jsem ji zhltla jedním dechem.

Není větší lásky snad nikde popsáno, jako v této knize Amandy Prowse.

Když osmnáctiletá Dot, žijící v 60. letech minulého století v Londýně,

potká Sola, cítí, že je tu láska.

Solomon Arbuthnott je člověk, který může přinést světlo a teplo do jejího fádního života – a co víc, Sol je mladý, pohledný voják s vynikajícími vyhlídkami.

Někdo, o kom vždycky snila.

Někdo, kdo jí může slíbit modré z nebe, smích, slunce.

A na chvíli je život opravdu krásný.

Držíce se za ruku procházejí Serpentine,

tancují v zakouřených barech SOHO

a začínají plánovat idylickou budoucnost,

že spolu zestárnou na ostrově Svatá Lucie,

Solově rodišti.

Ale je rok 1961.

Dívky z East Endu by neměly chodit s indickými chlapci,

natož aby s nimi někam odjížděli.

Svůj život mají od rodičů naplánovaný.

I když to často znamená prožít život v osamění a bez lásky.

I když to srdce rve na kusy…

Hudlenka