Recenze knihy – Kukačky – Moje dítě není moje

Mnozí jste asi letos sledovali jeden z mála opravdu podařených seriálů s názvem

Kukačky. V červnu vyšla kniha s názvem Kukačky – Moje dítě není moje, 

kterou si koupila moje kamarádka a hned mi ji půjčila.

Moje dítě není moje.

Martinovi s Terezou, dvěma mladým rodičům šestiletého Jakuba, zní ta slova

v hlavě od chvíle, kdy jim Karel s Olgou, rodiče šestiletého Tomáše,

řekli, že v porodnici došlo k záměně.

Že si rodiny odvezly domů toho nepravého.

Na takovou situaci není nikdo připravený.

Šest let dáváte to nejlepší dítěti, které nade vše milujete.

A teď víte, že se narodilo někomu jinému.

Co má člověk v takovou chvíli udělat?

Co je víc?

Krev, nebo péče a láska, kterou jste dítěti už věnovali?

Každý ze čtveřice rodičů má na řešení problému jiný názor.

Postupem času nicméně u všech převáží přirozená touha poznat vlastní dítě.

Seznámit se, být s ním, zároveň ale neublížit tomu druhému.

Do hry však vstupují i dávné křivdy a nenávisti, které všechno ještě víc komplikují.

Kukačky nejsou jen příběhem o záměně dětí v porodnici.

Přes úvodní silnou zápletku se vyprávění dostává k obecnějšímu tématu rodičovství.

Všichni v příběhu se snaží dělat to nejlepší, co dokážou, aby jako rodiče uspěli.

A i když ne vždy se to podaří, je zřejmé, že fungující rodina je to nejdůležitější.

Krásná kniha, možná i díky tomu,  že jsem si ke jménům dokázala přidat i tváře,

alespoň lidí, kteří v seriálu hráli.

Hudlenka