Jela jsem do práce vyřídit papíry. Byla jsem tam všehovšudy půl hodiny. Víc ne. Vyšla jsem, přešla jsem a zavolala tchýni. Ta to ovšem nezvedla. Tak jsem to típla. Mezitím jsem přešla ještě jeden přechod a tam si mě odchytil chlap z vedení. Chtěl znát jméno a co jsem udělala špatně. Absolutně jsem nechápala, rozhlédla jsem se. Prej se musím zastavit, domluvit po telefonu a přejít. Před 3-mi roky to nebylo. Tak mu to říkám a že teprve teď budu nastupovat. On mi řekl, že asi už ani nenastoupim. Dusil mě pár minut a pak říká, že mi nic teď nemůže.
Po cestě zpět jsem se stavila v krámě. Brala jsem i čokolády. Divila jsem se, proč je všude zajíček. Po cestě domů jsem přemýšlela, proč tomu tak je. V polovině cesty si říkám – vždyť je teprve březen.
No, já už nakupovala na Mikuláše a kdybych neměla tu tašku tak těžkou, vzala bych i dárky.
