Fyzika a emoce: Jak školní poučky odhalují tajemství našich vztahů
Vzpomínáte na hodiny fyziky? Tolik let jsme strávili vysedáváním v lavicích a biflováním pouček. Já byla vždy šprtka, takže moje nejhorší známka z fyziky byla dvojka. I tak jsem obsahu pouček nikdy nerozuměla a hlavně jsem je rychle zapomněla. Ano musím uznat, že někteří učitelé uváděli i příklady pro lepší představivost.
V paměti mi zůstalo často zmiňované slovo těleso nebo působení svou těles. Značky, zkratky, vzorečky, vše jaksi neosobní trochu zbytečné a moc složité. Mám po těch letech dojem, že úkolem studenta bylo popsat odborně běžné věci, které člověk dávno znal, ale z nějakého záhadného důvodu, je musel umět odříkávat prostřednictvím komplikovaných pouček. Za tento um byla jednička, když student řekl vše takzvaně správně, myšleno slovo od slova. Takovýchto jedniček já měla hromadu.
Jako dítě jsem neznala důvod, proč se musím učit fyziku. Nějak zvlášť mě tento předmět nezajímal, nejspíš proto, že se mě netýkal a neviděla jsem žádné souvislosti mezi fyzikou a mým životem. Jednoduše mi nikdo nebyl schopen dostatečně jasně vysvětlit, proč je to tak důležitý předmět, že je zařazen do učebních osnov. Po patnácti letech jsem si na fyziku náhodou vzpomněla. Snad proto, že jsem se na ni podívala ze svého jedinečného úhlu pohledu a ne z pohledu tělesa. Přeci fyzicky existuji, takže ta fyzika se mě asi týká víc než jsem si myslela. Proč jí tedy nevěnovat trošku pozornosti.
Archimédův zákon
Těleso ponořené do tekutiny, která je v klidu, je nadlehčováno silou rovnající se tíze tekutiny stejného objemu, jako je ponořená část tělesa. Platí pro kapaliny a plyny.
Co že?! I po tolika letech mě teď ovládl vztek nad tím, že jsem se snažila tuto poučku naučit nazpaměť, jenom proto, že se to ode mně vyžadovalo! Jak nás jen mohli ve škole takto trápit?! Uvědomuji si, jak jsou děti snadno manipulovatelné. Ale nevadí. Dnes jsem dospělá a můžu si ten zákon vysvětlit po svém. Takže, prý platí pro kapaliny a plyny. No dobře. Lidské tělo je složeno ze 70% vody a plyny se také jistě nějaké najdou, zejména ve střevech. Takže můžu říct, že platí i pro lidi. Člověk se tedy může chovat jako těleso, zároveň jako kapalina a někdy i jako plyn. Při bližším vysvětlení této poučky jsem se dočetla, že největší význam při studiu chování tělesa, sehrává jeho hustota. Takže je potřeba porovnat hustoty dvou těles.
Když dva lidé vyvinou svou sílu, může to být pěkně husté. Dokonce může dojít hned ke třem případům.
1. Oba jsou stejně hustí – síly neboli hustoty jsou vyrovnané a jeden je harmonicky součástí druhého a druhý je harmonicky součástí prvního, prostě ideální stav.
2. Ten kdo se tváři jako těleso je hustější než ten, kdo se tváří jako voda – prostě ten hustější půjde pěkně ke dnu, má větší sílu než voda, ta na něho nemá páky a proto se prostě potopí až na dno a vzhledem k tomu, že voda je vůči té síle slabá, nejen že ho nedokáže vytáhnout, ale ani neumí zabránit jeho pádu na dno. Hmmm. Myslím, že ani jednomu z toho není do zpěvu.
3. Voda je tentokrát pěkně hustá ve vztahu se slabým tělesem.
Když je voda hustější, tak si jednoduše nepustí slabší těleso k tělu. To nemá sílu, aby proniklo hlouběji pod povrch vody a poznalo ji více. Těleso si plave po hladině, zdálo by se navenek, že je s vodou spojené, ale cítí, jak je vodě vlastně strašně moc vzdálené. Touží se přiblížit, ovšem nemá tu správnou hustotu. Voda vidí, jak se cosi vznáší na její hladině. Zajímá se o těleso, je zvědavá a nechápe proč nejde blíž. Snad že by nebyla pro těleso dost zajímavá, nebo že by ji nemělo rádo? Hmmm. Oba jsou smutní a zklamáni díky svým domněnkám. Vtip je v tom, že ani jeden nezná skutečnou příčinu neštěstí, kterou je jejich vlastní hustota.
Inu, rovnováha zdá se být klíčem ke štěstí.
Zákon přitažlivosti
Myslím, že znalost tohoto zákona je pro šťastnou existenci na Zemi více než prospěšná. Ve sbírkách zákonů ani v ústavě sice uveden není, takže by se mohlo zdát, že není našim právem ani povinností, ovšem je to trochu vtipné, protože tento zákon paradoxně platí pro nás všechny.
Wikipedie uvádí: Je to pojem užívaný, když se bere do úvahy povaha těles, která se vzájemně přitahují a touto interakcí popírají sebe sama jako stabilní fyzikální zákon. Tento by měl sloužit k prokázání a definování stabilních specifických vlastností a měl by být experimentálně potvrditelný, jako konstantní.
Cože?! Vůbec této poučce nerozumím, ale můžu vám říct moje znalosti o tomto zákoně. Když se řekne zákon přitažlivosti, představím si zamilovanost. Když se člověk zamiluje svět je tak krásný a objekt naší lásky je taak dokonalý. Ten pocit známe všichni, také známe pocit když zamilovanost opadne. Ale jak je to možné? Co se stalo, že najednou ten krásný pocit zmizel? Když budeme vycházet z přesvědčení, že svou realitu jsme schopni tvořit sami a že jen na nás závisí jak se cítíme, tak se zde nabízí otázka pozornosti.
Když jsme ve stavu zamilovanosti, tak veškerá naše pozornost směřuje na to krásné, které pak vidíme a vnímáme okolo sebe i na partnerovi. Pak se jednou, dvakrát nenaplní naše očekávání a hups, najednou pozornost věnujeme věcem, se kterými máme spojený špatný pocit. Stejné přitahuje stejné. To je dobré si uvědomit, protože tento zákon se vztahuje na všechno i na naše emoce. Je dobré být si vědomý svých pocitů, můžu pak s nimi dále pracovat.
Třeba cítím smutek. Věnuji mu pozornost a pěkně ho nevědomky posiluji. Čím více jsem smutná tím více událostí, lidí a situací k sobě přitahuji, tak abych si pěkně vychutnala svůj smutek. Jsem šťastná, mám z něčeho radost, takže stejné přitahuje stejné. Budu přitahovat, lidi, situace a události, které mi budou vyvolávat pocit radosti. Jak jednoduché. V podstatě žijeme v emocích a emocemi. Svět vnímáme a prožíváme díky emocím. Čemu věnujeme pozornost, to posilujeme a podporujeme.
Takže proto…
Jsem bohatá. Nechutně bohatá. Mám miliony na kontě. Co miliony, já mám miliardy. Skládám si štosy pětitisícovek do skříně a mám znovu chuť ty voňavé papírky vyhazovat do vzduchu a smát se u toho jako blázen, když mi budou padat z nebe jako sníh. Povzdechnu si blahem, pěkně srovnám tlustou hromádku bankovek, dám ji do peněženky a vyrážím, s úsměvem od ucha k uchu, ven. Nejdřív si dám výborný oběd, pak jdu na nákupy, žádné výprodeje, na cenu se už nikdyyy víííc nemusím dívat. A nakonec masáááž. Nechám se hýčkat a vyberu si tu nejluxusnější z nabídky. Masírovat mě bude nejvíc sexy opálený, voňavý a svalnatý masér, který ví kam sáhnout. *psss*:-D Hned když se vrátím domů, tak se běžím podívat do skříně a těch peněz je tam snad ještě víc. Mám takovou radost, že mi nejde zavřít pusa od úsměvu. To mi už asi tak zůstane, mám pocit. A rozesměji se ještě víc. A pak usnu jak to nejspokojenější miminko na světě.
Myslíte, že je to možné? Myslíte, že se to může stát? Cokoli, co lidská mysl vymyslí, se může stát realitou. Takže popusťme uzdu své fantazie a nechme tělo zaplavovat příjemnými pocity. Přeci stejné přitahuje stejné. Tak proč ne:-)
Zdroj foto: Pixabay.com
