Poboření Karlova mostu v roce 1890 zasáhlo hluboce celou českou společnost. Časopisy Zlatá Praha, Světozor, Zprávy spolku architektů a inženýrů v království českém i Časopis výstavní Jubilejní výstavy v Praze se předháněly v uveřejňování reprodukcí Bellmannových, Mulačových, Malochových fotografií pobořeného Karlova mostu i Liebscherových malířských skic ze záplav v Praze i okolí. V naší informaci se chceme soustředit na obdivuhodnou organizační i technickou pohotovost našich předchůdců, na jejich racionální myšlení a výkonnost architektů, inženýrů magistrátních úředníků i přizvaných expertů své doby, kteří zvládli na konci 19. století opravu pobořeného Karlova mostu v obdivuhodně krátkém čase a na dobré technické úrovni.
Karlův most, založený roku 1357 , jehož stavbu vedl Petr Parléř, je i v evropském porovnání stavbou mimořádných rozměrů i kvalit. Byla vybavena pozoruhodnými kompozicemi mostních věží a následně i barokní sochařskou galerií. Založení mostu patří k nejnáročnějším inženýrským a stavebním výkonům své doby.
Až do průzkumů, které provedla magistrátní komise po povodni roku 1890, bylo založení Karlova mostu prakticky neznámé. Městský inženýr Jiří Soukup uveřejnil v roce 1892 pozoruhodnou zprávu o průzkumu základů, o založení Karlova mostu a o jeho rekonstrukci po povodni 1890.
Již 23. a 26. září 1890, tedy ihned po opadnutí maxima povodňové vlny ohledala komise znalců a zástupců magistrátu pilíře Karlova mostu z velké lodi a navrhla další postup jeho rekonstrukce. Navrhla zřízení prozatímní komunikace ze Starého Města na Malou Stranu a dala si za cíl udání příčin zřícení se mostu Karlova. Pečlivě a podrobně byly prozkoumány pilíře i výmoly pod základy hluboké až 6 m. Byly zjištěny tyto příčiny zřícení pilířů:
– Nahromadění dříví a vorů, které vyvinuly enormní tlak na pilíře.
– Víření vody lomeným proudem vodního toku.
– Nedostatečně mělké založení pilířů.
Ke znaleckému ohledání byli vyzváni nadto jako experti arch. Hlávka a prof. Rziha. Ti doporučili tento postup:
– Podchytit pilotagí a betonagí částečně poškozené základy pilířů a vybudovat nové náledníky. Konstatovali s obdivuhodnou jistotou svých životních zkušeností: “Bude-li oprava náležitě provedena, prohlašujeme pak pozůstalé části mostu za úplně stabilní a mohou pak dopravě býti odevzdány”. Toto vyjádření bylo velmi zásadní, reagovalo totiž na snahy přebudovat most na moderní (širší, s jinými oblouky, s odlišnou konstrukcí).
– Postavit prozatímní dřevěný most.
– Úplnou rekonstrukci zřícené části provést s největším urychlením. Tehdy také (stejně jako dnes) vystupovali totiž různí autoři s nejrůznějšími drastickými návrhy modernizujícími most. Střízlivé hodnocení Hlávkovo mělo pro další postup velký význam. Pomohla i další významná osobnost. Při odklízení trosek mostu z řeky poskytl výtečné služby pan Vojtěch rytíř Lanna, propůjčiv obci Pražské stroje a osvědčené lidi.
Rekonstrukce byla komisí rozdělena na tři části, pro které byli vybráni zodpovědní projektanti.
– Zabezpečení pilířů – inž. Taťoun.
– Projekt a provedení mostního provizoria – inž. Soukup.
– Rekonstrukce zřícené části – inž. Janů.
