Otakar Vávra se narodil 28. února 1911 v Hradci Králové. V Brně odmaturoval na reálce (1928) a začal studovat architekturu v Brně a v Praze. Studia však nedokončil a začal se věnovat naplno filmu, který ho přitahoval, společně s divadlem, již od dětství. Již v Brně a pak v Praze psal filmové kritiky (v té době byl příslušník Levé fronty). Jeho bratr byl spisovatel a cestovatel Jaroslav Raimund Vávra (1902 – 1990).
Vávrovým hlavním cílem byla filmová režie, ke které se dostal ve spolupráci s Hugo Haasem při komedii VELBLOUD UCHEM JEHLY (1936). Jako samostatný režisér se uvedl dramatem podle Aloise Jiráska FILOSOFSKÁ HISTORIE (1937). Ještě tentýž rok převzal režii po zemřelém Josefu Rovenském (dřív si ale přepsal scénář a přeobsadil některé role) u filmu PANENSTVÍ (1937) podle románu Marie Majerové.
Již svými debuty naznačil kam jeho tvorba a cíle spějí. Vávra se vždy snažil o plnohodnotné a umělecké dílo. Nejčastěji adaptoval díla (novely, romány, divadelní hry) našich velkých literátů (Jirásek, Čapek, Čapek – Chod, Winter, Hrubín, Kratochvíl a další). Spoléhal na herecké výkony, a proto si nejčastěji vybíral kvalitní a dobré herce z Národního divadla.
Výrazně se uplatnil na poli pedagogickém. V letech 1946 – 2008 přednášel (založil a vedl katedru režie) na pražské FAMU (od roku 1956 jako řádný pedagog a 1963 jako profesor). Vychoval řadu režisérů, někteří se stali představiteli tzv. „Nové vlny“ v 60. letech (Věra Chytilová, Miloš Forman, Jiří Menzel, Jan Schmidt apod.).
Vávra byl od mládí levicově smýšlející a po roce 1948 udělal velkou kariéru. Byl komunistickým režimem protežován (v letech 1947 – 1951 a 1954 – 1956 uměleckým šéfem tvůrčí skupiny ve Filmovém studiu Barrandov, 1951 – 1954 členem jeho kolektivního vedení). Díky tomu, že mohl točit za všech režimů 20. století, byl jedním z nejkontroverznějších režisérů. Byl oslavován a uctíván za své hodnotné filmy a dost plodnou kariéru, ale také zatracován a urážen (neblaze se mj. podepsal na znemožnění premiérového uvedení sugestivní DALEKÉ CESTY Alfréda Radoka) pro svoji výsadu tvořit vždy ve všech režimech. Vávrův historický a zakladatelský význam pro český film je však neotřesitelný. Rád hrál golf a z prvního manželství má syna Jiřího. Jeho druhou manželkou byla režisérka Jitka Němcová (*1950). Jako první český režisér se v únoru 2011 dožil sta let. Nestor naší kinematografie Otakar Vávra zemřel po kratší nemoci 15. září 2011 v Praze ve věku vysokých neuvěřitelných sta let.
